Slovensky
Česky
English
Když se Andrej Babiš v životopisech, či rozhovorech poohlédne za minulostí, u vzniku Agrofertu nikdy nezapomene zdůraznit jeho spory s politiky a privatizanty kolem Vladimíra Mečiara. Právě válku s Mečiarovou mocí označuje Babiš za důvod, proč se rozhodl Slovensko opustit byznysem i vlivem.
Boj s mečiarovskými byznysmeny, kteří zapletli jejich byznys se státní mocí tak pevně, že přerůstají státními zakázkami dodnes, je jistě relevantní argument a nelze opravdu válečné nálady mezi těmito podnikateli a Babišem popřít. Odchod ze Slovenska však nebyl tak jednoduchý, jak slovenský oligarcha působící zejména v Česku popisuje. V povaze Andreje Babiše je dělat vše možné i nemožné, jenom se nevzdat.
Bylo tomu tak i v devadesátých letech, kdy na ataky nové vlny privatizantů reagoval podobně agresivními tahy. Věděl, že pro zabezpečení pozic potřebuje politiky, a tak se vlivu na ně nevyhýbal. O politický vliv na Slovensku se pokoušel neméně intenzivně jako jeho konkurence.
V roce 1989 byl Andrej Babiš služebně v Maroku. V dnešní interpretaci uvádí, že dění v Československu pořádně nesledoval a plánoval na severu Afriky zůstat obchodně natrvalo.
Dění během pádu bývalého režimu a zárodku rozdělení státu však nasvědčuje, že až tak nezainteresovaný v bratislavském a pražském zlomu nebyl. První soukromé firmy, které souvisely s byznysovými kroky Andreje Babiše, vznikaly už v roce 1991 a podnikatel směřoval také do státní diplomacie.
V roce 1991 se vrátil do Československa. Stal se ředitelem obchodní skupiny a mluvilo se o něm jako o korunním princi slovenské chemie.
Ačkoli bylo jasné, že Vladimír Mečiar a lidi kolem něj budou chtít nastolit nové mocenské rozdělení i ve státní ekonomice, nebylo vyloučené, že se nakonec se stávajícím vedením Petrimexu domluví na pravidlech hry, které by vyhovovaly oběma stranám.
I když Mečiar vykazoval chování, které naznačovalo, že k domluvě nedojde a spustí se válka o slovenskou chemii, pořád nemuselo být vymalováno. Kontroverzní slovenský předseda vlády totiž zpočátku neměl tak hegemonní moc, jakou si vybudoval od poloviny devadesátých let, a byl proto nucen akceptovat různorodé názory na mocenské dělení.
I proto se v prvních letech s Andrejem Babišem a spol. počítalo. Spojenectví s novými politickými silami se mělo ujednat prostřednictvím Babišova dlouholetého partnera a šéfa z Petrimexu – Antona Rakického.
Ukázka kapitoly z publikace Z Bureše Babišem, Tomáš Lemešani, celý text na tomto linku