Andreji Babišovi je často vyčítáno, že se nesnaží po vstupu do politiky zbavovat vlivu na jeho podnikatelské impérium ani naoko. Hra se svěřenskými fondy chvíli fungovala, no arogantní vystupování oligarchy časem začalo vyvolávat silný dojem, že jde pouze o výsměch do tváře kritiků, který má Babiš tak moc rád.
I méně kriticky smýšlející lidé začali šéfovi hnutí ANO vyčítat nenechavou náturu, která mu velela ovlivňovat i v čelních funkcích vlády podmínky podnikání tak, aby vyhovovaly jeho skupině Agrofert. I když jde o v evropských poměrech nebývale masivně rozsáhlý problém, Babišův střet zájmů možno ilustrovat i na dílčí menší legislativní pře, kterou rozpoutal kolem podpory státu ve výrobě biopaliv, ale dovedl ji do nepříčetných rozměrů.
Zlé jazyky tvrdí, že šlo dokonce o jeden ze zlomových okamihů, které rozhodly o tom, že Babiš nezůstane šedým hybatelem v zákulisí, ale otevŕeně vstoupí do politiky. V roce 2010 bojoval o miliardy pro své chemické firmy. Se schvalováním ve Sněmovně to nedopadlo jak chtěl a tak vybublala jeho mediální prohlášení o korupci “Klausových lidí” a protikorupčním boji v politice.