Opičí příběh začal v roce 2019. Tehdy jsem se já, Darča, rozhodla, že budu realizovat své sny a ideály i nadále v roli svobodné maminky. A protože věřím na sílu čistých vizí, tak to netrvalo dlouho a ozvala se mi kamarádka, zda-li po ni převezmu tehdejší KidsPoint, již fungující kavárnu s dětskou hernou. Moc jsem neváhala, dala jsem dohromady své úspory a vyměnila je za prostor, který teď znáte pod názvem Opica. Během prvního půl roku fungování jsem si prošla různými fázemi... budovatelskou, oslavnou, zoufající i zcela vyčerpanou. Tehdejší prostor jsem upravila dle svých představ a musím říct, že to je to největší (snad krom mateřství, i když Opica je taky moje miminko), co se mi v životě povedlo, a také musím přiznat, že práce není stále hotova. Za těch prvních pár měsíců se nám povedlo postavit pódium se skluzavkou, vymalovat prostor do hravých barev, obměnit hračky, sestavit montessori prvky, přenastavit fungování gastronomického zázemí, a to vše v atmosfěře neustálého hledání dobrých zaměstnanců.
Ale, milí lidé... Když si to teď v hlavě sumíruju a přemýšlím, kde jsem na to všechno brala tolik síly (ano, je to hlavně one woman show), musím s obrovským vděkem přiznat, že… Více
Opičí příběh začal v roce 2019. Tehdy jsem se já, Darča, rozhodla, že budu realizovat své sny a ideály i nadále v roli svobodné maminky. A protože věřím na sílu čistých vizí, tak to netrvalo dlouho a ozvala se mi kamarádka, zda-li po ni převezmu tehdejší KidsPoint, již fungující kavárnu s dětskou hernou. Moc jsem neváhala, dala jsem dohromady své úspory a vyměnila je za prostor, který teď znáte pod názvem Opica. Během prvního půl roku fungování jsem si prošla různými fázemi... budovatelskou, oslavnou, zoufající i zcela vyčerpanou. Tehdejší prostor jsem upravila dle svých představ a musím říct, že to je to největší (snad krom mateřství, i když Opica je taky moje miminko), co se mi v životě povedlo, a také musím přiznat, že práce není stále hotova. Za těch prvních pár měsíců se nám povedlo postavit pódium se skluzavkou, vymalovat prostor do hravých barev, obměnit hračky, sestavit montessori prvky, přenastavit fungování gastronomického zázemí, a to vše v atmosfěře neustálého hledání dobrých zaměstnanců.
Ale, milí lidé... Když si to teď v hlavě sumíruju a přemýšlím, kde jsem na to všechno brala tolik síly (ano, je to hlavně one woman show), musím s obrovským vděkem přiznat, že obrovská motivace přicházela od našich návštěvníků, kterým se u nás líbilo, rádi se vraceli, děti si v Opici vždy krásně pohrály a já si jedno období dělala srandu z toho, že dětský pláč při obchodu je důkazem naší dobré práce. Největší silou pro mě ovšem byl můj syn. Protože mi denně ukazoval, že mé sny a ideály jsou správné a žádané.
Jaké jsou tedy mé vize?
Jednoduše — touším po něčem zcela normálním a přirozeném. Nejen pro děti, ale i pro maminky a zaměstnance.
Jen si to představte:
- dítě: je v hravém, barevném a laskavém prostředí, jeho prostor není ohraničen, jeho fantazie je podněcována. Je součástí různorodé skupinky dětí, kde si vzájemně nastavují hranice, společně hledají zábavu a hravě se od sebe navzájem učí. Právě v tomto prostředí se setkávají nové generace a my dbáme na to, aby děti nebyly potlačovány, ale naopak uměly příjmout svou jedinečnost, originalitu, postavily se za ni a naučily se s ní pracovat.
- Rodiče/návštěvníci: UFFF. Takhle nějak si vydechnou. Jakmile odstrojí dítě z oblečení, je jejich hlavní mise splněna. Teď už si můžou dát nožku přes nožku, zarelaxovat u kávičky, pokecat s přáteli a nemusí se bát, že by jejich mláďátko bylo „na obtíž". Jsou pro dítě bezpečným prostorem, kde se může kdykoliv zastavit, ale zároveň vědí, že dítě je v bezpečí a ve hře, i když jej na chvíli ztratí z dohledu.
- Zaměstnanci: pro mě osobně je tohle práce snů. Mám svého opičáka na blízku, mezitím se seberealizuji prací a vím, že obojí je ve vzájemné shodě. Jsem nablízku rodičům, kteří často řeší podobné výzvy, ale třeba jinými způsoby a vzájemně se inspirujeme a podporujeme.
A to všechno s ohledem na individuální potřeby každého z nás:
Dbáme, mimojiné, jak na stravovací potřeby, kdy v naší nabídce často obmněňujeme nabídku veganské, bezsacharidové a bezlepkové kuchyně, většinou v BIO kvalitě a téměř vždy domácí výroby, tak i na potřeby sociální, kdy se snažíme individuálně přistupovat ke všem našim návštěvníkům — malým i velkým. Pořádáme muzikohrátky, tvořivé dílničky, spustili jsme miniškoličku (vychytáváme její prázdninový a víkendový provoz), účastnili jsme se mezinárodního týdne nošení dětí v Ostravě, uspořádali několik swapů dětských hraček a oblečení, máme za sebou Vánoční focení, které chceme čtvrtletně opakovat, chystáme se na dětský divadelní kroužek, získali jsme licenci k provozu letního kina, připravujeme jogové cvičení pro děti i dospělé a vytváříme místo setkání klubu samoživitelek. Momentálně se nacházíme v procesu otevírání neziskové organizace, tak aby se do dění v naší herničce mohlo zapojovat více lidí s širšího okolí.
Všechno se krásně ustálovalo, provoz se silně rozjížděl a ...
Přišel první lockdown... a nejen, že lockdown, ale – jak mnozí i víte – také boj o naši zahrádku. Tu jsme po mnoha tahanicích sice udrželi, ovšem všechno její vybavení včetně plotu bylo nenávratně pryč. Těsně před zahájením letní sezóny. Přesto jsme to nevzdali a léto si užili. Pronajímali jsme si skákací hrad, pořídili si vodní atrakce, pořádali oslavy a zábavné akce, a v co největším lowcostu se snažili zajistit zábavu i na letní měsíce. Do Opice konečně přišli skvělí a nadšení zaměstnanci, kteří zvedli úroveň gastronomického zážitku na nadprůměrnou a vše ukazovalo na slibnou zimní sezónu.
No, tušíte, jak to dopadlo.. Zkoušeli jsme zůstat otevření, jak jen to šlo, přesto stále tvrdší a tvrdší restrikce nakonec zcela zastavily náš provoz. V prosinci se nám povedlo uspořádat pár akcí, které nám dodaly síly a naděje v pokračování, ovšem nyní jsme v situaci, kdy již potřebujeme finanční pomoc.
Jsme před letní sezónou, kavárna má velký dluh na nájmu a proto se obracím na Vás.
Pokud sdílíte naše vize, pokud se vám a vašim dětem u nás líbí, prosím, podpořte nás.
A na závěr jedno velké DĚKUJI. Za veškerou již prokázanou přízeň a podporu. Za vzkazy a povzbuzení, které se k nám dostává formou slov a zpráv a třeba jen i pohledů. V tomhle je obrovká satisfakce pro naší psychiku a já jsem neuvěřitelně vděčná, za každého člověka, kterého jsem na svě Opičí cestě potkala.
Méně
Komentáre