Slovensky
Česky
English
Pamflet jménem Anticharta
Totalitní režimy ze všeho nejvíce potřebují vypadat před světem jako demokratické a podporované občany. Proto stejně jako v případě justičních vražd v padesátých letech, kdy komunistický režim organizoval masovou podporu odsouzení nepřátel režimu, vedoucí až k požadavkům veřejnosti na udělení trestu smrti, organizoval i další podobné akce v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech. Jednou z takových bylo i prohlášení Anticharta.
Prohlášení, které se oficiálně nazývalo „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“, se objevilo 28. ledna 1977. V ten den se v Národním divadle sešly osobnosti kulturního života, před které předstoupila jedna z významných tváří normalizace, herečka Jiřina Švorcová. Pozdější představitelka Ženy za pultem přečetla prohlášení, kterým chtěli komunisté posvětit pronásledování chartistů a izolovat je od společnosti.
Když se podíváme na dvě fotografie, položené vedle sebe, a na jedné z nich je snímek hlediště Národního divadla ze dne, kdy do něj usedli českoslovenští umělci za 2. sv. války, aby vyjádřili nesouhlas s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha, a na druhé shromáždění k Antichartě, tak na první pohled vypadají jako snímky jedné a téže události.
I k popravě dr. Milady Horákové a gen. Heliodora Píky se mnozí tehdejší občané stavěli pozitivně. Proto je třeba neustále připomínat minulost, aby se podobné věci již neopakovaly.
Ladislav Vrchovský