jak projít důstojně a se ctí
koridory
na Florenci
kde všichni tihlecti
křehcí trosečníci
milníci bez milníků
tencí
a těžkopádní
snaží se nebo nesnaží
zadržet vodopád dní
jak bludné balvany
ale spíš než špunty do vany
připomínají v pnutí davu
hmyz
v ohrnutém
rukávu
města
zešedlé huby
strouhy na jazyku
za co je, slunce, trestáš?
vaříš je v páře okamžiku
nad propustí věčnosti
rudé jako langusty
zlámaně ještě škubou ústy
ještě spí
nebo se nikdy nevzbudili
radši sní
vzpurně opilí
než by zklamaně
bděli hlady
a magnolie nad nimi
otevírají své bílé dlaně
ale nepohladí
neví si s nimi rady
napětí v tětivách
tenké niky vzduchu
mezi lupeny slídy
ve městě přibývá
duchů
nikým neviděných lidí
chtěl bych ti zavolat
že rozkvet šácholan
a že se stydím
pod nebem
ale chci pro tebe
jenom to nejlepší
a ticho sice zabíjí
jenže odmlčení léčí
na sklonku dne
mi nabídne
chlap v žlutém autobusu
lékořici
dneska má jeho dcera
daleko na Donbasu
svátek
nebo to bylo včera?
a tak s ním držím basu
na ulici
ve městě vší, hipsterů a stěnic
a za svítání
nevíme už ani
že nevíme nic
chce se rvát
a říká mi
pohledem
že neštěstím stopaře je
když zvětří v ranní páře
svůj vlastní pach
a celé dny
i celé roky
vodí sám sebe za nos
a má strach
sejít z vlastní stopy
i kdyby vedla pod ledem
a ve mně to žhne
když přitakávám
že neštěstí básníka
je totožné
poezie že vyprchává
rychleji než ranní káva
krve se možná nedořežeš
ale poezie se nedopiješ
pořád čtu verše do sluchátka
průzkumníkům trhu
a klimbajícím bezdomovcům
kladu k hlavám mince
ale pořád se držím zkrátka
pořád se držím břehu
a dokážu být v střehu
jen když mám jedno oko slepé
a napůl ucha odposlouchávám
repetice
z dutých drátů tepen
už je mi třiatřicet
a roky sebou tahám nový zákon
a pokládám ho za kód
ale nikdy jsem ho vlastně nečet
a místo tečen evangelia
spíš upínám se na liják
kéž pohne suchem
ovšem blahoslavení chudí
a nejen duchem
napětí v tětivách
tenké niky vzduchu
mezi lupeny slídy
ve městě přibývá
duchů
nikým neviděných lidí
https://www.hithit.com/…/cermaque-lament-podpor-vznik-rapov…