Dětství všem dětem - podpořte ho knihou!

Ahoj!

Tak tohle je poslední hromadná zpráva. Do konce příštího týdne by měli všem, se kterými jsem se nesetkal osobně nebo tedy nesetkám, přijít knihy poštou. Dnes od 19:00 připomínám probíhá autorské čtení a možnost převzít knížku. Pokud by vám kniha nepřišla do konce příštího týdne a zároveň jste měli pocit, že se nepotkáme osobně, prosím! Komunikujte to hned na zpět. Jsou totiž jen dvě možnosti:

a) česká pošta a tak

b) já a tak

Obé budu řešit re-posláním. Taktéž se nedivte, že někomu přijdou (Markéta Hrušková) dvě obálky a v každé po jedné knize - tady jen napíšu: Česká pošta a tak - prostě bylo jednodušší to udělat takto, než dát dvě knihy do jedné obálky (ano, ano, tím že o tom píši, tak to přece jen byl trochu silnější zážitek, ale co zachraňujeme děti ne lesy :( ).

Celkový zisk z prodeje se vyšplhal téměř ke 40 000.- a tedy jsem se rozhodl ho do této výše dorovnat - největší částka byla vybrána pomocí Hit-Hitu, ale našlo se několik lidí, kteří přispěli mimo něho nebo si zakoupili výtisk u mne.

Je třeba se taky omluvit za určité zdržení. Částečně za to můžu já tím, že jsem dostatečně netlačil na tiskárnu, částečně tiskárna. Upřímně asi nechci vynit ani sebe ani ji - naštěstí vše dobře dopadlo.

Níže vy všichni můžete vidět certifikát od UNICEF na pomoc dětem ve válce (je mi trochu líto, že je tam jen mé jméno, ale technicky to nešlo úplně vyřešit - určitě to nemá být myšlena zásluha pouze moje, ale především patří díky vám všem). 

A zde zpráva od UNICEF: 

UNICEF zajišťuje zdravotní péči, výživu, pitnou vodu, vzdělání a ochranu znevýhodněným dětem ve více než  190 zemích světa. Díky našim dárcům a příznivcům můžeme ročně zachránit 3 miliony dětských životů a nadále dávat těmto dětem šanci na lepší budoucnost.

UNICEF jako jediná organizace OSN, která není na rozpočet OSN napojena, může tyto programy pomoci uskutečňovat pouze díky dobrovolným příspěvkům vlád, firem a jednotlivců - laskavých lidí, jako jste Vy.

Ještě jednou děkujeme za Vaši přízeň.

Přeji Vám hezké jarní dny a srdečně zdravím.

Ahoj,

tak (konečně!) mám přetisk doma a v pátek se jde na poštu s docela slušným balíkem :) - myslím si, že mě všichni místní proklejí. Nicméně amozřejmě lidi, kteří mi napsala, že si knihu předáme osobně, tak jim ji posílat nebudu (pokud se mi sami neozvou, že ji chtějí poslat) a zároveň do zítra máte čas vy, kteří ji nechcete poslat poštou, ale předat (ať už na nějakém místě - např. Čajovna u Legionáře) či přes někoho, tak se mi ozvěte do pátku - počítám samozřejmě s tím, že i když je spousta přispěvovatelů z Prahy, že pošta může (může?!) být nejjednodušší k předání. 

Díky!

D

Ahoj všem!

Občas to trochu lítá... Takže díky masivnímu sdílení a podpoře všech lidí se mašina nakonec našla. Poškrábaná a se zkurvenou spojkou, ale nic, co nejde řešit. Ano, ano... prostě se na ni někdo pokoušel projet a pak ji položil. Díky! Díky všem! 

Ale aby to nevypadalo, že je to jen zpráva o motorce, tak je už i vyřešen přetisk knih a tedy! Konečně! Až budou (opět) doma, tak začnu rozesílat a zároveň naplánuji autorská čtení.

Ps: v příštím e-mailu naleznete částku a účet UNICEF ;).

Jo a jestli jste četli Stopařova průvodce, tak: díky za všechny ty ryby!

Daniel 

Ahoj,

tohle je pro mne trochu těžké. Stal se mi vážnější úraz na lyžích a půjdu s vazy v koleni na operaci, proto jsem nevyhlašoval další termíny čtení, napravím to během příštího týdne. A protože jsem před odjezdem na hory jezdil na motorce (v ty krásné dny), tak jsem ji měl vytaženou před garáží za kamenným plotem a brankou. Bohužel se stalo, že ji prostě někdo vytipoval a šlohnul ji. Je to ta krásná Guzina, kterou jsem měl pár z vás povozit. Nebojte motovýlet uděláme na to si půjčím stroj od kamaráda. 

Přesto bych vás chtěl poprosit, jestli byste (máte-li možnost) pomohli najít moji mašinu. Po tom úraze jsem se těšil, že bych možná, až to půjde ... projel. Byl to jedinný můj majetek. 

Ps: a taky jsem musel vrátit k přetištěné knihy, protože tisk ve všech udělal špatně odsazení textu...

Jinak je to Moto Guzzi V7 Stone, spz: 2SA530.
Poznávací znak: 

Ahoj, všem! 

tak knihy mám po tisku doma. Komu bude možnost knihu předat osobně, tak v nejbližší možné době, tak učiním. Ty z vás, které nedokáži potkat nebo bychom se viděli za dlouho, pošlu knihu poštou. 

Přikládám obrázek výtisků:

Ahoj,

krátké info - administrativa s hithitem úspěšně vyřešena a dokončena a nyní se ke všemu finišuje grafika do tisku a samotný tisk.

Daniel

Děkuji, děkuji, děkuji.

Tak krátká citace KK a tentokrát krátké info. Nyní vyřizuji veškeré náležitosti, abych získal peníze na účet (takové ty technické věci jako kopie dokladů, kopie smlouvy od účtu atd...). Ve chvíli, kdy to bude hotové, tak půjde kniha (s malými grafickými úpravami) do tisku. Zatím to časově vychází tak, že do 3-4 týdnů bych měl mít výtisky doma :).

Daniel

Ahoj,

jako nemůžu tomu moc uvěřit. Přiznám se, že jsem se na celý projekt chtěl asi tak 10 vykašlat. Jenže vždycky přišel nějaký kamarád a řekl: "ne, vole, už jsi do toho dal strašně moc, tak to snad teď nevzdáš." A já jsem rád, že jsem to nevzdal. Vážně. Jako je to strašně super pocit a já jsem neskutečně rád a ani nevím, jak to pořádně oplatit, vám, kteří jste mi drželi palce a přispěli. 

Nicméně vám sem hodím ještě jedno malý filozofický vokýnko. Před lety jsem jezdil do Indie se svojí bývalou ženou a občas jsme se tam pohádali. Někdy i uprostřed ulice, bouřlivě. Bylo to částečně způsobený stresem jakým jsme cestovali a taky tím, že jsme byli mladý. Však mě bylo 23 a jí 21 a jeli jsme na blind. Jen tak. Bez rezervace, bez ničeho, na měsíc. A pak stejně každý další rok po tom. Mno, ale to není ten příběh, takže k věci... 

Sedíme takhle po hádce někde na schodech divnýho obchodu se vším možným (kusy železa, kůží, šrouby atd...) a žena vedle mě a trucujeme. A najednou se před námi objeví čaj. A já už nastartovanej na Inda, že: "vole nechci čaj a neobjednal jsem si ho. NE-BU-DU TO DĚ-LAT... teda pla-tit." a von se usměje a říká: "že vypadáme rozhádaně, že je to free, jako present." tak to vypijeme, uklidníme se a poděkujeme. Pak se mi to stalo ještě asi stookrát za ten měsíc. Například večeře od babiček uprostřed ničeho, lístky na vlak, který byl vykoupený, uvolnění sedadla, které nebylo naše, čaje pro osvěžení ... a pak jsme po několika letech šli se ženou od sebe a já začal cestovat s jinou dívkou po moři kolem Řecka. A všiml jsem si, že je jedno kde jste. Že si lidi pomůžou. Že dostanete pomeranče grátis, protože prostě plujete nebo olivy nebo víno nebo všechno dohromady. Nebo když přiletíte ve dvě ráno do Athén a jedete busem někam do pekel a máte hlad, že vám utečenec s Pákistánu připravý večeři a nechá vás u sebe přespat. 

A na to všechno jsem si zvykl a není to o nějaký karmě nebo ezo blbostech. Je to o tom, že lidi si mezi sebou pomáhají. Věřím tomu celým srdcem, což jakože neznamená, že chodím po Václaváku ve tři ráno polepený pětitisícovky, to znamená, že je dobrý si uvědomit, že svět není tak v hajzlu, jak to vypadá ze zpráv, a že je dobrý pořád makat, aby byl lepší. 

Jako bylo dost filozofie a tak. Jasný! Mám takovou rozněžnělou náladu, takže mě omluvte, ale moc díky! 

Za všechno!

Váš Daniel. 

Ahoj vám všem!

Za prvé! díky moc. Vážně, díky. A tím končí ta kratší část. Ta druhá, ta delší, teprve začíná, takže kdo mě zná z FB ví, že to bude pokračovat řádky a slovy kladenými za sebe, a jelikož moje korekturka tu teď není, tak se nezlobte, že to nemusí dávat smysl. Mimochodem, jestli chcete mít stejnou náladu, tak si pusťe výborný cover od Johnyho Cashe - Hurt. 

Zbývá mi posledních 35 hodin a mě chybí 10K. Co si budeme, není to málo. A co si budeme dvakrát ... nejspíš to nedám. A já začal uvažovat nad tím, že to doplatím ze svého a potichu si to pak vrátím, ale neudělám to. Styděl bych se. Styděl bych se před sebou, před zrcadlem. 

Přesto všechno mi to nedá. Přece jsem se do toho nepustil, abych to vzdal posledních 35 hodin před koncem. A vy jste mi nepřispěli proto, aby to nedopadlo. To by nedávalo smysl. Chtěl jsem vás tedy všechny poprosit, jestli bychom nezkusili zaspamavoat sociální sítě. Kriste! Nechce se mi věřit, že dáme pětikilo za hospodu a nedáme stovku na charitu. Pivo prostě není víc než život. 

A tak tedy má prosba: pokud mi chcete ještě pomoci (a upřímně žádat ty z vás, kteří již tak učinili... je jako urvat mám ruku, když jste dali prst, ale když už to píšu...), zkuste si vzpomenout, třeba ve 12:00 a nakopnout ostatní na sociálních sítích.

Tak jo! Bylo dost písmen, já se jdu ponořit do Cashe.

A jak by se rozloučil klasik

Díky za všechny ty ryby!

Váš Daniel.