Z roztomilého strakatého štěňátka už je puberťák Brok. Jako štěně zlobil, v dospívání už vysloveně roste pro šibenici. Jak tohle skončí? Zklidní se pan ředitel? Nebo dá páníčky do útulku a převezme vládu nad světem? Přispějte a získejte knihu před Vánoci!
Autor: Barbora Pangrácová
Všetko alebo nič. Projekt skončil 6.10.2018 v 15:58.
Začalo to malým strakatým uzlíčkem Brokem, který měl být hodné, zábavné štěňátko.
Vyklubal se z něj ministr zločinu, kterému nic není svaté a už první rok si vysloužil svůj vlastní blog na Facebooku s názvem Deníček klasického pejskaře, stejně jako svoji první knihu.
Teď nastal čas odplaty. Tedy pro Broka. Odplata má název puberta a jejím cílem bylo nás definitivně zničit. Protože co potěší malého loveckého prevíta víc, než páníčci na psychiatrii a on vládcem světa.
Povede se nám udělat z Broka hodného, poslušného pejsánka? Nebo už s námi nebude k vydržení a jemu nezbyde, než se nás zbavit a jednoho chladného večera nás přivázat k vratům útulku a začít konečně žít?
Rok se s rokem sešel a světe div se, lidem se naše první knížka líbila. Nejspíš je totiž opravdu potěší, že je na tom někdo hůř, než oni. A tak se začali ptát na pokračování. Bylo jasné, že si Brok další díl zaslouží - celý rok dělal buďto všechno pro to, abychom měli co nejvíc materiálu na další knížku, nebo aby nás dostal na psychiatrii. Ale my jsme odolná rodina plná podivínů, kterou hned tak něco nerozhází. Kromě toho, když uteče pes. Nebo když sežere chcíplotinu. Nebo když je smutný. No nic. Každopádně jsme tu zas a rádi bychom vydali druhý díl Deníčku klasického pejskaře s podnázvem Život s ředitelem zeměkoule.
Protože chceme zároveň i pomáhat dobré věci, část výdělku z knihy půjde do "Domova důchodců pro oslíky" na řeckém ostrově Korfu. Všichni víme, že oslíci většinou nemají zrovna lehké životy a jakmile nemohou pracovat, bez milosti se jich majitelé zbavují. Proto na Korfu vznikl "Corfu Donkey Rescue", útulek, kde se o staré, nemocné nebo týrané osly starají. A starají se krásně, jak jsem zjistila při naší návštěvě v červenci. Hned mě napadlo, že by bylo fajn jim pomoci. Proto přispěním na Deníček klasického pejskaře 2 získáte nejen knížku, ale také třeba zajistíte jednomu oslíkovi jídlo na týden nebo druhému deku na zimu. Stejně jako loni, po ukončení sbírky vezmeme 10 % vybrané částky a pošleme, tentokrát oslíkům.
ŘÍJEN
15. října
Předprodej knížky skončil. Vybralo se sto dvanáct tisíc. STODVANÁCT! Tolik peněz jsem nikdy pohromadě neviděla a můj účet už vůbec ne. Knížku si nakonec objednalo asi třistapedasát lidí. Teď si pro změnu připadám jako Rowlingová. To je ta paní, co napsala Harryho Pottera. Byla strašně chudá a napsala to někde ve vlaku a teď je multimilionářka. Takže něco jako já.
Připadám si tak přesně do okamžiku, než si spočítám, že až ty knížky nechám vytisknout a zaplatím všechny náklady, zbyde mi tak zhruba na dvě kafe a možná nějaký vánoční dárek. Což by bylo dobře, protože jinak bych se mohla uchýlit zase k vlastní výrobě. Říkává se, že vyrobený dárky jsou nejlepší. To je možný, ale rozhodně ne ty vyrobený mnou. Ty by byly nejlepší asi tak v soutěži orangutanů, kteří mají za úkol vykousat něco do dřeva. Bane, i tam bych asi patřila spíš k průměru.
Pamatuju si, jak jsem jednou mámě vyráběla ke dni matek takový to srdíčko, co se rozloží a vypadá jako kytička a vevnitř je něco napsaný. Nevím, jestli to je známá technika, ale my se to učili vyrábět někde ve školce, kde to dětem trvalo asi tak deset minut.
Já to vyráběla hodinu a půl a výsledek odpovídal zhruba tomu orangutanovi s klacíkem. A bylo mi dvacet tři.
ÚNOR
Včera jsem vysávala Brokovi pelíšek. Když byl maličký, vysavač mu vůbec nevadil. Teď se ale rozhodl, že vysavač je úhlavní nepřítel a hrozba, co žere malý, hodný, lovecký pejsky.
Ondřej mumlal něco o tom, že Brok možná vysavač nezná, protože si ani nepamatuje, kdy jsem ho vytáhla naposledy...
Tak nevím, co tím chtěl naznačit, ten kluk je samá záhada.
Každopádně, jakmile jsem vysavač zapnula, Brok vyskočil tři metry do vzduchu a utíkal se schovat na gauč. Gauč, to je totiž jistota, tam tě vysavač-pejskožrout nedožene. Vzala jsem pamlsky a s jejich pomocí Bročkovi vysvětlila, že to není bájná nestvůra snažící se vyhladit veškerou psí populaci, ale normální vysavač. Očuchal si ho, dobrý, oukej, ale tvářil se jakože "no dobrý, ale moc mi tady s tim po bytě nejezdi."
A odešel do předsíně. Říkala jsem si "jo, až to dovysaju, zavolam ho zpátky, aby se nebál" a zabrala jsem se do vysávání. Když jsem po deseti minutách skončila, vypnu vysavač, otočim se k předsíni.....
A leknutím vyjeknu. Vchodový dveře otevřený, na chodbě černočerná tma. V první chvíli mě napadne, že se nám sem někdo vloupal a určitě mě zamorduje. To víte, Brok má vysavač, co žere hodný pejsky, já zase zloděje, co se mu chce se táhnout do třetího patra pěšky, aby zamordoval hodný Barušky v bytě, kde není co ukrást.
Pak mi to došlo. Milostpán se rozhodl, že s vysavačem v jednom bytě prostě nebude. A odešel. Seděl v tý tmě na chodbě a čekal, až ta funící příšera (jako vysavač, ne já, jo prosímvás) opustí jeho bydliště.
A tak jsem včera zjistila o panu řediteli zeměkoule další zvláštnost. Když mu nevyhovuje byt, ve kterém se nachází, prostě se bez okolků sebere, otevře si dveře a odštráduje si to někam jinam.
Máme se na co těšit.
VÝCVIKÁŘSKÉ OKÉNKO aneb trochu vážněji k výchově ředitele zeměkoule
POSTŘEHY KLASICKÉHO PEJSKAŘE
a spoustu dalších informací, které vám sice nepomůžou s vaším psím pubertálním výrostkem, ale budete vědět, že v tom nejste sami.
Tak neváhejte a vybírejte tu správnou odměnu. ať může i díky vám spatřit Brokova druhá knížka světlo světa!
Komentáre