Kniha "Právo má přednost před mocí" o generálu J. Vančurovi

Jak to začalo

Měla jsem dva dědečky. Bohužel jsem nepoznala ani jednoho z nich.  Můj dědeček Viktor Zůbek  byl vysoký, pohledný muž s modrýma laskavýma očima. S  babičkou měli dvě dcery. Když vypukla 2. světová  válka, zapojil se ihned do organizace Obrana národa. Na základě udání byl Němci za dramatických okolností odvlečen do koncentračního tábora, kde byl po mnoha výsleších a mučení v roce 1942 popraven. Zbyl po něm jen smutný dopis na rozloučenou, v němž dodával své rodině sílu, pár fotek a vzpomínek mé babičky a maminky. Babička už zůstala do smrti sama a teprve před pár lety jsem se dozvěděla, že po zbytek války, kdy měla celá rodina velkou nouzi, musela Němcům splácet náklady na popravu.

I druhý dědeček,  generál Jan Vančura, byl hrdina. Rod Vančurů pochází z 13. století z Čáslavi, a tak jsem se ve škole občas chlubívala, že mými příbuznými byli spisovatelé Vladislav Vančura a Jiří Mahen, kteří pocházeli ze stejné větve. Až později  jsem  se dozvěděla o tom, jak významným hrdinou dědeček byl.

Co je náš cíl

Vnímám velký dluh nejen naší rodiny, ale i celé společnosti vůči zásluhám Jana Vančury a  chápu jako svou povinnost  podílet se na vzniku publikace, která bude navždy připomínat jeho hrdinství dalším generacím. Cílem je ukázat, že zde žili hrdinové, na které by se nemělo zapomínat. Oběť Jana Vančury nebyla doceněna. Výročí 100 let od vzniku republiky, na kterém se aktivně podílel, beru jako příležitost k nápravě. Pokud se částka vybere, pomůže k vydání knihy o člověku, který by mohl sloužit morálním příkladem.

Detailní popis

Kniha mapuje osudy generála justiční služby Jana Vančury, který po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko – uherské armády a odjel na ruskou frontu, kde se dostal do zajetí a později vstoupil do čsl. legií v Rusku. Jako důstojník čsl. legií se zúčastnil bojů s bolševickými jednotkami, obrany Transsibiřské magistrály, byl raněn a později se vrátil zpět do samostatného státu. Po válce pracoval jako soudce a advokát a patřil mezi významné osobnosti Uherského Hradiště, kde založil rodinu. Po německé okupaci v březnu 1939 se aktivně zapojil do domácího odboje v organizaci Obrana národa a stal se jejím hlavním organizátorem a jedním z vůdčích členů. Po odhalení její činnosti gestapem odešel do zahraničního odboje u čsl. armády na Středním východě a ve Velké Británii. Po návratu do osvobozené vlasti sloužil v nejvyšších funkcích armády. Po únoru 1948 byl jako bývalý legionář a zahraniční voják ze západní fronty vystaven tvrdé politické perzekuci, zbaven místa v armádě a pensionován. Zemřel na následky válečných útrap.  Oba jeho bratři nepřežili okupaci. Čeněk byl také zapojen v Obraně národa v Čáslavi a v roce 1942 byl popraven v zámečku u Pardubic, Josef byl v roce 1944 umučen v koncentračním táboře Briegu. Sestra Marie bojovala v Pražském povstání, její syn František padl při povstání na Václavském náměstí. Manželka Františka strávila rok v koncentračním táboře ve Svatobořicích a 3 nezletilí synové přečkali bez obou rodičů jen díky pomoci hodných lidí.

Autorem knihy bude redaktor, regionální historik a publicista, ředitel Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti, Mgr. Radovan Jančář. Je autorem několika monografií a knih, například Kniha o Těšově (1278-1976) - Těšovský rok ve starodávných zvycích, slavnostech, písních a tancích (2003), Komňa - minulost a současnost (2012), Bojovali za císaře pána - fakta a příběhy vojáků ze Slovácka v rakousko-uherské armádě (2014), Generál věrný svému císaři (2016), Zapomenutí synové našich krajů (2018). Za knihu Bojovali za císaře pána obdržel autor  v roce 2015 mezinárodní cenu E. E. Kische za literaturu faktu.

... a ještě něco navíc

Zajímavé na tomto příběhu je, že gen. Vančura byl hrdinou dvou válek, ale přitom byl pacifistou a uniformy neměl rád. Služba v armádě byla z jeho strany velkou osobní obětí. Strávil mnoho let ve válkách bez svých nejbližších. A proč se kniha jmenuje "Právo má přednost před mocí"? V krabici se  vzpomínkami  na dědečka jsem našla tento příběh: "Po úspěšném tažení Montgomeryho 7. jižní armády, v jejímž rámci bojoval také čsl. východní prapor, byla veškerá vojska stažena do Anglie, aby se připravila na závěrečnou invazi do Evropy. Anglický král Jiří VI pozval v červenci 1944 zástupce 7. armády na slavnost do Alberthallu v Londýně a dekoroval účastníky medailemi. Vše bylo přesně časově naplánováno a dědeček byl jako vždy dochvilný a přesný. Tak se stalo, že se střetl před dveřmi do sálu s anglickým králem. Pochopitelně mu dával přednost, ale král Jiří mu uvolnil vstup do místnosti se slovy: Právo má přednost před mocí!"

Kdo jsme?

Jsem vnučka generála justice Jana Vančury. Když můj otec sedával u dokumentů a fotek z obou válek a vyprávěl mi o těch událostech a o dědečkovi, neměla jsem trpělivost, nechtěla jsem moc o válce slyšet. Dnes, když už tu otec dlouho není, mě to mrzí. Co bych za to dala, si jej teď vyslechnout. Ve svém osobním životě se snažím ctít stejné hodnoty jako mí předkové. Díky nim mám altruistický pohled na svět.

Proč to děláme?

Hlavním důvodem je, aby se nezapomnělo na dědečkovo hrdinství a aby se nezapomnělo ani v dnešní době, co slovo "hrdinství" znamená.