Co bylo na cestě kolem světa nejhorší? Výročí od začátku cesty. A ne jedno, každé! Pokaždé, když jsme slavili nějaké jubileum, stalo se něco strašlivého. Čím kulatější, tím horší událost.
Tak například 50. den na cestě - Chile: Přijeli jsme do Valparaísa a tam právě řádil jeden z největších požárů v dějinách města. Procházeli jsme historickým centrem a na hlavu nám přitom z nebe neustále dopadal šedý popílek.
100. den - Peru: Chceme slavit, ale místo toho se děsně pohádáme cestou na Machu Picchu. Při pokusu dojet někam poblíž autobusem jedeme na špatné nádraží a na vlakovém zjistíme, že jízdenka na trasu dlouhou asi 25 km stojí 110 USD. Až vztekle prohlásím, že „žádný pitomý pikču vůbec vidět nepotřebuju“. Nakonec se tam nějak dokodrcáme, ale v dopravních prostředcích strávíme úplně celý den až do pozdní noci.
250. den - Nový Zéland. Cituji z deníku: „Už noc je hrozná. Spíme v malém, ze všech stran otevřeném altánku. Prší a hrozně fouká. Občas to na nás plivne spršku deště a každou chvíli nás vítr zasype prachem s pískem, který mi i v noci skřípe mezi zuby. Kolem jedenácté se začne v dálce blýskat a ve dvě přijde velká bouře až k nám a docela se v té plechové boudě bojím… Cesta dál je naprosto strašná. Za dopoledne vypozoruji, že začne pršet pokaždé jakmile, když řeknu *** (velice sprosté slovo)…“
500. den na cestě jsme přežili jen díky tomu, že jsme se vrátili už po 484 dnech.
A zajímá vás, co tak děsivého se stalo v další významné dny? Dozvíte se příště a zaručeně nás budete litovat…