Dnes vám musím žalovat na paničku. Nechala mě včera doma samotného a odjela někam se svým tatínkem. Vstávali jsme kvůli nim všichni brzy, za tmy a deště jsme se museli venčit a potom nic. Panička popadla batůžek, ale moje misky a vodítka nechala na stole, pohladila mě a zavřela mi před nosem, tedy vlastně před čumákem. Zůstala se mnou doma jen naše zvířecí parta a maminka paničky, ale to mi nijak nepomohlo. Taková zrada! Já jsem přece asistenční pes a jezdím všude s paničkou, já nejsem nějaký vořech, co zůstává doma. Maminka paničky mě sice chlácholila, že to muselo být, protože panička prý se svým tatínkem jede za panem doktorem, který nesnáší psy, ale to mi bylo šumafuk. Jak nesnáší psy?! Asistenční psi přece mají výjimku! Urazil jsem se do hloubky své psí duše, odmítl jsem úplatek ve formě našlehaného mlíčka a při první příležitosti jsem utekl ven na dvorek a lehl si k bráně. Panička si určitě za chvilku uvědomí svoje pochybení a vrátí se pro mě. Nevrátila. Ležel jsem tam 5 hodin, v té zimě a dešti. No, dešti ne, protože přestalo pršet, ale stejně. V pondělí mě bolela ta tlapička a ona si mě dovolí nechat doma. Když ale přijela a viděl jsem, jak byla moc smutná, že jsem musel zůstat doma, tak jsem jí odpustil. Vyskočil jsme na ni a muchlali jsme se aspoň 5 minut. Panička na sobě měla nový svetr, docela drahý a já jsem jí zatrhl pár oček, jak jsem se s ní mazlil, ale panička mi to odpustila. A povídala mi, že ten pan doktor opravdu nemá rád psy, že jsme tam společně už byli a museli jsme sedět na chodbě a tatínek paničky k němu musel jít sám, jenže tatínek paničky právě potřeboval, aby panička šla s ním. Jo, jo, vzpomněl jsem si na něho a odpustil jsem paničce, i když jsem trpěl dost. Panička nás potom ještě vzala za odměnu všechny odpoledne na naši oblíbenou procházku k zámku, kam moc nechodíme, protože tam bývají jiní psi se svými páníčky a naše nalezená fenka se moc bojí jakýchkoli jiných lidí a psů. Včera jsme ale potkali jen jednoho pejskaře a panička naučila během léta tu nalezenou fenku, aby se k ní schovávala před nebezpečím do náručí, takže to teď vyzkoušela a šlo to. Jupí, budeme zase chodit k zámku častěji. Večer jsem se zavrtal s paničkou do našeho pelíšku a ona mi přečetla, že nám přispěli další dárci na náš projekt. Moc děkujeme.