Včera byla sice sobota, ale panička zase pracovala a hlavně cestovala. Byla na konferenci v Hradci Králové. Já jsem byl za ten týden už tak unavený, že mě nechala doma. Prý jako za odměnu dovolená. Vysvětlovala mi to sice dlouho, ale stejně… Když mi zavřela dveře před nosem a odjela, tak jsem nechápal proč a myslel jsem si, že mě už nemá ráda nebo že jsem něco provedl. Byl jsem moc smutný, náladu mi zvedl jen trošku tatínek paničky, protože po snídani zavelel, že mu musím jít pomoc trhat jablka na zahradu a s ním jsem rád. Ale víte co?! Moji tři parťáci pomáhali mamince paničky v kuchyni a vyžebrali při tom, co se dalo. Nelinka žebrá klasicky špek. Maminka paničky říká, že jen ráno v posteli pomyslí na to, že bude u vaření potřebovat asi kousek špeku a Nelinka už stojí na značkách v kuchyni a nasazuje kukuč číslo 3 – nejedla jsem půl roku. Kuba, její syn, ten zase miluje syrové maso. A labrador Dusty? Ten miluje cokoli, co lze sníst. Asi budu přístě raději taky asistovat v kuchyni. Panička mezi tím cestovala do Hradce. A byla mi nevěrná. V Pardubicích totiž nastupovala do vlaku současně s nějakým nevidomým klukem a jeho vodicím psem a hned se k nim vetřela. Prý jako že jim pomáhala. To určitě… Bylo jí smutno a mazlila se s cizákem! Jak přijela domů, hned jsme to poznal. Chytla na toho cizího psa minimálně třikrát. Ale protože se se mnou začala hned po příjezdu domů mazlit a říkala mi, jak moc jsem jí chyběl a že se na mě všichni ptali a posílají mi pozdravení, tak jsem jí odpustil. Navíc mi u obědu podstrčila svoji porci masíčka, tak si to trošku vyžehlila, že jsem nemohl jet s ní. A nakonec to bylo vlastně fajn, že jsem byl doma. Panička totiž měla výčitky svědomí a odpoledne i večer se už věnovala jenom mně, ani počítač nezapnula a to je co říct. Mějte se fajn a taky občas zkuste nezapínat počítač a pobýt se svými blízkými.