Včera se panička rozhodla uvařit oběd. Na tom by nebylo nic mimořádného, kdyby vařit uměla. Neumí. Zvládne jen občas uvařit moji večeři, protože je to poměrně jednoduché. Do hrnce se dá na hodinu vařit kuře a po hodině se přidá mrkev a celer a chvilku se to ještě vaří. Ale i tuto jednoduchou věc panička zvládne s přehledem pokazit. Jednou tam dá mrkev a celer brzy, jednou pozdě a občas úplně zapomene, že něco vaří a potom může moji večeři vyhodit i s hrncem a ještě si může gratulovat, že nemusela volat hasiče… Včera se rozhodla uvařit na oběd hranolky z dýně Hokaido. Z jediné dýně, která nám letos na zahradě vyrostla. Nalezenci jsou totiž jezevčíci a tím pádem norníci. A kutají nory, kde se dá. Jednu vyhloubili i poblíž dýně a té se to nelíbilo a uschla. Zřejmě se styděla, že má nahaté kořínky. Panička tedy vzala tu jednu dýni, prkýnko a nůž a myslela si, že dýni nakrájí na hranolky. Omyl. Po půl hodině bylo skóre následující. Jeden zlomený nůž, pořezaný stůl i panička a dýně celá a neporušená. Panička tedy vyrazila za pomocí na počítač. A byla úspěšná. Našla radu, že se má namočit dýně do horké vody. Ten, kdo to vymyslel, byl geniální. Nejenže dýně opravdu změkla a dala se potom lehce nakrájet, ale tu půl hodinu, co se dýně koupala v dřezu, se s námi panička mazlila. To bylo fakt super. Nakonec tedy panička za pomoci koupele dýni zvládla a udělala na oběd hranolky a nějaký hnusný jogurtový dip s koprem. Fuj. To nemělo cenu ani žebrat. Nikde ani kousek masa. Naštěstí stejný názor na oběd měl i tatínek paničky, který si k tomu udělal aspoň špekáčky a rozdělil se. Děkuji vám za přízeň a přeji pěkný den se spoustou mazlení.