Slovensky
Česky
English
Včera bylo paničce špatně celý den. Hodně špatně, to já poznám, protože kvůli tomu mě má. Hned ráno jsem jí zavelel, že bude ležet v posteli. Vydržela to dopoledne, ale odpoledne začala najednou balit batůžek a musel jsem s ní vyrazit ven. Mumlala něco o focení. Jenže já jsem nechtěl jít. Za prvé bylo strašné vedro a za druhé, stále jí nebylo dobře. Panička ale řekla, že je to domluvené a musel jsem jít. Byl jsem z toho otrávený jako želva, protože focení nemám rád. Když vás někdo vyfotí, vezme vám to duši, to ví každý malý indián, natož já, pan profesor. Čekala nás profesionální fotografka, že prý mě bude fotit na titulní stránku knížky. Pche. To tak budu věřit, že to byla profesionálka. Maximálně tak profesionální mučitelka. Představte si, že mě chtěla fotit vedle rybníku. V tom vedru… Jazyk jsem měl až na vestě a nesměl jsem do vody! Navíc mi pořád říkala, ať ten jazyk schovám, že to nebude pěkné na fotkách. Ale jak se mám chladit se schovaným jazykem, to mi už neřekla. Zkrátka bylo to strašný. Pořád na mě ňuňala a házela kamínky, abych zapózoval, a já jsem přitom chtěl jedinou věc. Skočit do toho zatracenýho rybníku. A panička, ta ji v tom mušení ještě podporovala. Potvora. Však jsem s ní večer nemluvil. No ale nakonec mě holky do rybníku pustily. To byla úleva. Namočil jsem se a hned byl jazyk schovaný. A víte co? Prý ty fotky z rybníku jsou nakonec nejhezčí. Mě z nich klepne, vždyť jsme jim to říkal celou dobu, že chci do rybníku. Fotky budou za 14 dnů, tak potom můžete hlasovat, jakou dáme na titulní stranu knížky. Doufám, že vyberete tu z rybníku. Večer potom panička dostala dvě zprávy. Vlastně tři. A všechny skvělé.
1. zpráva: Patronkami projektu se staly Marta Kubišová a Bára Nesvadbová
2. zpráva: Reportáž v rozhlase se bude vysílat až v pátek, ve stejném čase, tedy 9.20
3. zpráva: Zase nám někdo přispěl
Moc děkujeme a prosíme, šiřte náš projekt dál.
.
