Sobotu jsem s paničkou ještě prožil v Anglii u její kamarádky. Ráno nás vytáhlo z pelíšku sluníčko, a proto jsme šli společně zase prohnat pár lišek. Mě to ale moc nebavilo a navíc během chvilky spadla na městečko mlha jako na rybníček Rákosníček a nebylo vidět na krok. Zalezl jsem zase do pelíšku a trochu si ještě pospal. Mezi tím si holky nachystaly snídani - bohužel jen vločky a ovoce. Naaranžoval jsem se tedy do své elegantní pózy tlapku přes tlapku, hodil po hostitelce očko a hned jsem dostal toustíčky s máslem. Po snídani jsme vyrazili do města. Nejdřív nás vzala hostitelka do místního kostelíčku, který je starý 900 let. Bohužel tam právě probíhalo nějaké tvoření s dětmi a místní pan farář se omlouval, že nás nemůže pustit dovnitř. Hostitelka byla moc smutná, tak jsem to zařídil. Opět jsem zaujal jednu ze svých elegantních póz a během chvilky byl kolem nás chumel dětí a všechny se chtěly se mnou mazlit. Nejmenší, čtyřletá Olivia, zatahala paničku za ruku a chtěla mě vodit na vodítku. Panička jí to dovolila a Olivia vedla mě i paničku dovnitř kostela a vše nám ukázala. Pan farář se nezmohl na slovo, a když panička začala dětem rozdávat kokina (dětská kokina, ne moje, to dá rozum), úplně otočil a najednou nás všechny zval na čaj, musel jsem se s ním vyfotit a dát mu autogram do knihy návštěvníků. Z místního kostela jsme zamířili do katedrály. Místní kaplan se chtěl se mnou vyfotit, že máme stejné kožíšky… To je ale trouba, co? Já mám přece profesorský fráček a on jen sutanu. Odpoledne jsme ještě stihli zajít do města a panička si koupila nové boty a já jsem zase ostrouhal. Přitom jsem si vyhlídl takové krásné, kožené, ty by se žužlaly jedna báseň. Jenže panička je hrozná držgrešle a myslí jen na sebe. Škoda mluvit. No a potom nás čekalo zase nervování na letišti. Moc jsem se pobavil, když paničce řekli, že mě musí nechat doma a letět do Prahy sama! Panička jim musela vysvětlit, že já jsem doma taky v Praze a poletím s ní nebo ztropí mezinárodní skandál. To zabralo a po hodině a půl jsem se dostal do letadla společně s paničkou. V letadle to byla už brnkačka, seběhla se celá posádka, fotil si mě i kapitán, a když jsem mu řekl, že je to můj osmnáctý let, tak se smál, že to mám za sebou víc letů než on. Tím vyděsil polovinu letadla a chvilku to vypadalo, že budu muset pilotovat já, ale nakonec jsem všechny ujistil, že budu kapitána hlídat a kdyby měl nějaký problém, tam mu poradím. To zabralo. No a to je vše. Moji milí dárci, moc Vám děkujeme za podporu a mějte fajn neděli.