Přátelé, myslel jsem si, že nejhorší věc, která mě může potkat, je kufr stažený z půdy. To znamená jediné. Panička bude zase někam courat a já budu muset s ní... Ovšem včera nastala horší věc než kufr! Den začal tak poklidně. Přečetl jsem si nějaké odborné pojednání o typech našlehaných mlíček, zamyslel se nad stavem zahrady a odpoledne jel s paničkou doprovodit jejího tatínka na vyšetření do nemocnice. Všichni si mě fotili a jedna sestřička i slzu ukápla, když viděla Chucka Norrise osobně. Jenže potom panička koukla do svého mobilu a oznámila, že prý je to tady! Z její radosti jsem usuzoval, že nám asi právě posílají nějaký nový šlehač mlíčka, ale ona mlela něco o knize. A že prý máme jen 45 dnů. Moc tomu nerozumím, ale když nám později v bufetu dal pán peníze, že prý jsem kabrňák a moc se mu líbím a panička mi je odmítla vydat na našlehaná mlíčka, pochopil jsem, že je to v háji. Od dnešního dne jde všechno na nějakou knihu a já umřu hlady, protože 45 dnů bez našlehaného mlíčka nevydrží ani takový borec jako jsem já, Chuck Norris. Ale panička říkala, že se mám chovat důstojně a ne jako nějaký rozmazlený asisták, takže Vám já, Chuck Norris alias pan profesor ze srdce děkuji za všechny příspěvky, které jste paničce poslali.