Moji milí dárci a podporovatelé. Jak již sami tušíte, projekt nebude úspěšný. Všechny Vaše finanční příspěvky se Vám vrátí. Ale přesto jsem Vám chtěl poděkovat, že jste do toho s námi šli. A taky se omluvit, že jsem se ke konci odmlčel. Panička už ke konci nestíhala psát každý den, protože jí bývalo špatně a taky se jí nakupila práce. Však jsem jí taky strhl prémie. Jednak za to, že neposlouchá a jednak za to, že zanedbává své povinnosti. Mám však pro Vás jednu zprávu na závěr. Kniha bude, našel se totiž vydavatel. A já Vám garantuji, že paničku budu každý den popohánět k počítači, aby konečně rukopis dokončila, protože kniha o mně je to nejdůležitější, co je třeba udělat a ostatní věci snad může odložit, ne?!
A také jsem Vám chtěl napsat o našem výletu do Prostějova. Jezdím tam moc rád, protože lidi, za kterými tam panička jezdí, mě milují a chovají se ke mně jako k celebritě. Přitom jsou sami celebrity a oba by si zasloužili nosit na rukou. O to víc si vážím toho, že tam mohu jezdit. Když jsem přijel poprvé, nabídli mi dokonce, že mě vysadí na gauč sami, abych se nenamohl skokem. Tomu říkám servis. Jenže při naší poslední návštěvě mě zklamali. Představte si, přijdu tam a na gauči cizák. Nějaký bišonek nebo co. Prý na hlídání. Otočil jsem se na obrtlíku a chtěl jsem okamžitě ven. Panička si napřed myslela, že jako nutně musím, ale když jsem zamířil k autu, tak to pochopila. Pochopila, ale odmítla se mnou odjet. No chápete to? Dotáhla mě zpět k nim domů a musel jsem tam být s tím cizákem. Hrůza to byla. Donesli chlebíčky a nabídli šunku cizákovi i mně. Já jako šunku nejím, ale když ji ten cizák hltal, musel jsem taky. Donesli zákusek a zase jsem si musel vzít, protože cizák vyžebral i kousek zákusku. Povím Vám, návštěva na prd. Nakonec jsem to nevydržel a na cizáka štěkl. Panička mě slyšela štěkat za pět let jen dvakrát. Teprve potom konečně pochopila, že jsem opravdu znechucený a konečně se mnou jela domů. Ale trvalo jí to. Nakonec jsem jí ale odpustil, protože ne každý může být tak vysoce inteligentní jako já. A odpustil jsem i hostitelům. Už se zase moc těším, až tam s paničkou pojedu.
Přeji Vám krásné dny a užívejte života plnými doušky. Nenechte se ničím a nikým rozhodit a ať se Vám daří, v každém Vašem konání.