Pojďme poslat knížku A světe, div se, Země rozkvétá do tisku

Jak to začalo

Začalo to tak, že se knížka mocně začala hlásit o slovo, já si sedla a psala a kreslila... To období bylo něco neskutečného. Pak knížka pár let ležela v šuplíku, ale to volání nepřestalo a mně nezbývalo, než ho následovat. A nakonec už brzy spatří světlo světa :-).

Co je můj cíl?

Chtěla bych, aby se rozzářily dětské i dospělácké oči. Toužím přispět něčím, co pohladí a co vykouzlí lidem na tváři úsměv. Knížka je laskavá, může tě i rozesmát nebo i rozplakat, je o lásce, odvaze a malých zázracích kolem nás. Přeji si, abyste se z knížky radovali a rádi se k ní do své knihovničky vraceli. Miluju barevné ilustrace, a tak i tato rozkvetlá knížka je jimi protkaná.

Detaily

Napsala jsem knížku pro děti, pastelkami do ní nakreslila obrázky a tím si plním svůj sen z dětství. Takovou knížku bych chtěla jako holka mít a číst. To bych byla fakt šťastná jako blecha.

Je v ní devět příběhů – pohádek o tom, že na život a svět se lze dívat i jinýma očima, než skrze chtění, souzení, hodnocení, soutěžení, posuzování toho, co je dobré a zlé, špatné, ovládání druhých, nepřijímání sebe, hledání štěstí zvenku...

Ukazuje čtenářům, že mohou být strůjci svého štěstí, plnit si sny, svobodně se projevovat, milovat a radovat se ze života už teď. Pohádky se v posledním příběhu spojí a kruh se uzavře. Je kouzelná, plná fantazie, pohádkových postav, dětí a mladých lidí, kteří si hledají a nacházejí své místo v životě. Je o překonávání překážek, moudrosti, odvaze a lásce.

Knížku jsem psala a kreslila do šuplíku v době, kdy jsem pečovala o svou nechodící babičku a nabíjela mě neskutečnou energií a radostí.

Je inspirovaná celým mým životem, jeho chápáním a zkušenostmi a psaná srdcem. Vím, že si své čtenáře najde, a to nejen z řad dětí.

Peníze potřebuji na dokončení a tisk knihy. Nyní je ve fázi grafického ladění a korektury textů. Ještě zbývýá zapracovat opravy, znovu přečíst a knížka bude připravena jít do tisku. V tiskárně už na ni čekají. Pomůžete jí na svět?

Moje milá korektorka Eva Navrátilová mi napsala: „Díky za krásné a dojemné příběhy, které se dotýkají toho nejlepšího, co máme v srdci.“ Evu najdete tady.

Chci poděkovat všem lidem mého života, především mé rodině, muži, dětem, mamince, sestře a dalším, kamarádům a blízkým z lidské i zvířecí říše za inspiraci, cenné rady i nápady a podporu.

Díky Metodě RUŠ, úžasnému nástroji osobního rozvoje, který mi pomohl a pomáhá zvládat těžkosti života a změnit moje chápání světa, což se také otisklo do příběhů.

Knížku graficky zpracovávají studenti pražské střední školy ART ECON a jsou šikovní a skvělí. Chci poděkovat Vítkovi Zborníkovi za skvělé vedení studentů a studentce Káje a jejímu týmu za trpělivost s mými nápady a originalitu. Hlavní grafičkou je Karolína Šteklová, obálku zpracovala Kateřina Pelikánová a symboly ke každé kapitole navrhl Jonáš Jirový. A je báječné to s nimi ladit, mají boží nápady a jsou tvůrčí a originální. A díky celé škole ART ECON za umožnění realizace projektu.

Těším se, až ji budu držet v ruce a bude vonět novotou. A hlavně, že rozzáří spoustu srdcí. To moje už rozzářila.

... a ještě něco navíc

Víte, že hrdiny knížky nejsou jen lidé, děti a pohádkové bytosti, ale i zvířátka? Třeba oslík Bonifác :-). Inspirovali mě moji oslíci, kteří u nás bydlí.

Moc mě bavilo vymýšlet jména hrdinů knížky. Můžete tak zažívat dobrodružství s Dešťovou vílou a její dceruškou Rosičkou, Sebastiánem, Anitou, Xaveriem, Lenou, Augustýnem, Ladou, Františkem, Evou a mnohými dalšími.

Bez moudrých a kouzelných stařečků a stařenek by to v pohádkách nešlo. V knížce jich také pár najdete :-).

A básničky také nesmí chybět.

A víte, že do knížky si můžete sami kreslit, čmárat a psát? Po tom jsem jako holka toužila, ale nesmělo se to. Tak teď je čas na změnu. Prostě... kreslení na volné listy povoleno!

A rozhodně je v knížce moje přání, aby se nikdy nestala povinnou četbou :-)!!!

Knížka má 192 stran, je celobarevná, bude mít pevné desky, bude ve formátu 160x230 mm.

Ukázka z knížky

A jak vlastně vznikl název knížky? Je to část příběhu Xaveriův pád, a tady je malá ukázka:

  Xaverius se probral z mdlob. Hlava mu tepala a ve spáncích mu bušilo, připadalo mu, že se mu každou chvíli rozskočí. Rozrazila ho strašlivá zima. Uvědomil si, že leží ve studeném mokru. Setřel si z očí bláto a malátně se rozhlédl kolem. Ležel na zemi. V bahně, na samém okraji řeky, která v líných šedavých smyčkách protínala Zemi věží. Najednou mu došlo, co se přihodilo. Vyskočil. V mysli měl jediné: „Musím odtud!“ Zavrávoral a upadl. Bahno se rozstříklo všude kolem. Zkusil to znovu. Třesoucí se nohy ho stěží udržely. Začal se připravovat k letu. „Pryč, pryč z té prašivé země!“ Co se to vlastně stalo? Proč jsem spadl?“ To dosud nevěděl. Ať dělal, co dělal, nevzlétl. Zplihlý vak se nenafoukl ani o fous. Horečně se začal ohmatávat a prohlížet. Ano. Balón, jeho chlouba, znak mužnosti a člověčenství, je na cucky. Roztrhaná kůže pálí jako žhavé uhlíky.

  V zoufalství sebou plácl zpátky do bláta. „Jsem nic, nula, vyhnanec, psanec. Jsem zatracen,“ naříkal si. Náhle něco zaslechl. Píseň. Píseň jednorožce. Jímavě krásná. Jiná než dřív. Cítí něco nepopsatelného, naprosto jiného, než dosud pociťoval. Vztek, zuřivost, hněv – vše je jen dalekou ozvěnou. Plazí se za tím hlasem. Nemůže odolat. O kus dál leží v bahně raněný jednorožec a zpívá tichou píseň. Xaverius s úžasem zjišťuje, že rozeznává jednotlivá slova.

„Pojď blíž, chlapče a neměj strach

 požehnaný je Země prach

neměj strach hochu a pojď blíž

 a brzy zázrak uvidíš.

Netruchli pro svůj rudý vak,

 kazil ti srdce, kalil zrak

jenom pojď blíž a uvidíš,

 že všechno je jinak, než myslíš.

Však s rozedněním pochopíš,

nad krásnou Zemí poletíš.

Vše cos dosud žil, byl přelud, sen,

 neboj se, pojď blíž, chlapče jen.“

  Mladík jako v transu leze po kolenou blátem až k bělostnému zvířeti. Vyčerpáním klesá přímo na něj. Leží tam oba, zranění, zabahnění. Ztěžka oddychují. Xaverius cítí, jak tělo jednorožce zahřívá jeho tělo, zalévá ho teplá vlna, něžná náruč. Uvědomuje si, že se snad nikdy nikoho nedotýkal, alespoň co pamatuje. Objetí a doteky byly u jeho lidu nepřípustné. Teď leží na zvířeti a zmáhá ho malátný spánek. Z přízračného snu k němu doléhá tichá, lahodná píseň:

„Použiješ moje slzy,

uzdraví nás oba brzy.

Potři naše zranění,

brzy dojdeš prozření.“

 Xaverius sebral poslední zbytek sil a udělal, co mu jednorožec poradil. Vytrhl z rány na boku zvířete hrot zlomeného oštěpu, do dlaní nabral stříbřité slzy řinoucí se z mírumilovných očí a nakapal je do rány. Viděl, jak se zející krvavá trhlina uzavírá, hojí, zarůstá kůží, srstí, až po ní nezůstane ani stopa. Dech zvířete se zklidňuje a kalné oči rozjasňují. Vstane, odfrkne si a vrávoravým krokem přistoupí ke zhroucenému muži. Skloní labutí šíji nad krk zraněného a pláče tak dlouho, dokud je třeba. Syčí to od okrajů a rozedraná kůže pomalu ustupuje, až zmizí docela. Ohavná ozdoba je pryč. Xaverius dlouze, úlevně vydechne. Napětí v zátylku odplavila kouzelná slanost slz. Neví, co bude dál, ale nebojí se. Jednorožec poklekne, složí tělo pohodlně na zem, mladý muž se s úplnou samozřejmostí, jako by to dělal odjakživa, stulí na něm a oba usnou hlubokým uzdravujícím spánkem.

  Svítá. Od řeky vane vlhký chlad. Úzký pás na východě se projasňuje. Xaverius nasává čerstvý vzduch, slastně se protahuje a až na palčivý pocit žízně je mu nádherně. Najednou mu hlavou proběhne, co se dnešní noci přihodilo. To není možné. Ano, byl to jen sen. Živý sen, příliš neskutečný na to, aby byl pravdivý. Škubne sebou a vyskočí na nohy. Stojí na blátivé Zemi. Sám. Polekaně a zmateně se rozhlíží. O kus dál, u vody, stojí on. Nádherný jednorožec. Pije. Kolem řeky se válí chuchvalce mlhy. Xaverius se usměje uvnitř sebe a zamíří k němu. Poklekne, do dlaní nabere chladivou vodu a lačně pije. Pohladí jednorožce po šíji. Ten si opře bělostnou hlavu o jeho rameno a potichu zazpívá:

„Nasedni, chlapče na můj hřbet,

svítá, je čas se proletět.“

  Chlapec se vyškrábe na zvířecí hřbet a bájný kůň opatrně, ohleduplně zamává křídly, rozběhne se a vzlétne. Chlapec se zajíkne a zatají dech. V očích a nose cítí palčivost promarněných dvaceti let. Nebrání se. Pustí slzy ven a opře si horkou hlavu o hebký krk se stříbrnou hřívou. Blíží se k okraji Země věží. Směřují k Zakázané hoře. Xaveriovi se rozbuší srdce. Spadnou? Jsou nad horou. Slunce, nespoutané okovy kouře a dýmu, pohladí zlatými paprsky krajinu. Zelenou, svěží, umytou, zrůžovělou spánkem. Letí nad svahem hory, nad místy, které dosud nespatřil. Rašící břízky a tráva, koberce sasanek, orsejí a fialek, do daleka, až k obzoru se rozprostírá ráj. Žádná věž, pustota, zmar.

„I takhle to tedy vypadá na Zemi“, zjihne chlapec a nemůže se vynadívat, nemůže se nabažit tím pohledem. Očima hladí kraj, něžně a poprvé, a stejná záře, jakou se příroda opájí, navlas taková se mu rozlévá v srdci. Náhlá radost vytryskne Xaveriovi z úst a on zvolá:

„A světe, div se, Země rozkvétá!“

Divokost a nespoutaná radost zasáhnou i jednorožce, který svým pronikavým zaržáním rozřízne ranní klid, zvuk se odrazí od okolních kopců a drnčí do uší.    

Kdo jsem?

Jsem Lenka, obyčejná žena, manželka a máma dvou dospívajících dětí. Bydlím v malebné vesničce na Příbramsku a svoje volné chvíle trávím nejvíc v přírodě. Pracuji s lidmi jako terapeutka osobního rozvoje a jako asistentka jedné firmy. Hodně se tam zabývám texty, reklamou a jsem v redakci jednoho malinkého časopisu. Píšu básničky, pohádky a miluju lidské příběhy a jejich sdílení. Mám ráda obrázky a fotky, které lahodí oku a povzbudí představivost a pohladí to něco nehmatatelného uvnitř člověka. Takhle knížka je moje prvotina.

Více o mně

Proč to dělám?

Na Hithitu jsem proto, aby knížka mohla už brzy vyjít, sbírám peníze na její dokončení a hlavně vytištění. A taky proto, že smysluplná spolupráce a komunikace s lidmi mě moc baví a tento projekt je na to jako dělaný. A do třetice proto, že ráda jdu do výzev a nových věcí, které se mnou ladí a baví mě se učit a vytvářet něco nového.

Prosím, přispěj i ty a pomoz knížce na svět. Ze srdce děkuju každému, kdo se podílí na tom, aby třeba i díky čtení těchto příběhů svět tak trochu zkrásněl. Přeju ti spoustu radosti ze života a odvahy plnit si své sny.