Kniha Závěť Kryštofa Prevíta, pána z Povidliček a Satelitů

Hodně stručně:

Smil Lahvička z Pardubic založil hrad Vyjmenov. Kouzelník Milka napsal Knihu kouzel. Kryštof Prevít, pán z Povidliček a Satelitů, odhalil jejich největší tajemství. A jak jinak zašifrovat tajemné poselství než do vyjmenovaných slov? Ať žijí tajemné vynálezy! Nechť se kolo času nepřestane točit! Po vidličkách až k satelitům!

Detaily

Před mnoha staletími ztratili trpaslíci svůj nejcennější poklad – Knihu kouzel. Tajuplná listina, která vysvětluje, kde knihu hledat, zmizela samozřejmě taky. Odhalit ji pomůže úplně obyčejná školní písemka. Během ní totiž malou Lindu trkne, že s celou tou záhadou musel mít něco společného šlechtic Smil Lahvička z Pardubic. Jakmile Linda zjistí, že pýcha předchází pytel, dojde jí něco úžasného – vyjmenovaná slova nejsou nějaké nesmyslné seznamy slov, kde se píše bezdůvodně „Y“. Je to stará trpasličí šifra, která obsahuje návod, jak najít nejvzácnější ze všech knih, která je ztracená už celá staletí. Jaké tajemství skrývá závěť Kryštofa Prevíta, pána z Povidliček a Satelitů? A kdo to byl kouzelník Milka? A co je to kolo času? 

Doufám, že je tam v detailu vidíte. Vyjmenovaná slova jsou součástí ovládání stroje času.

Kdo jsme?

Markéta Chaloupková - kromě toho, že jsem matkou dvou holčiček a malého kluka, který se jmenuje Kryštof (podobnost čistě náhodná), jsem autorkou několika knih pro mládež a dospělé. Zatím vycházely jen jako e-knihy. V poslední době mě ale začala bavit tvorba pro menší děti, která si žádá barevné obrázky, takže bych ráda konečně vydala také papírovou knihu. Mým největším úspěchem byla zatím bramborová medaile v literární soutěži Albatrosu (s knihou Tajemství staré lavice jsem se v ročníku 2016 umístila na 3. místě). Dříve jsem pracovala jako překladatelka a odtud už byl jen krůček k vlastní tvorbě. 

Také jsem se umístila na 2. místě v literární soutěži O knihovníkův banán. Kousnout jsem samozřejmě nedostala, ale doufám, že moje povídka KAMA-ŠUTRA (zveřejněná ještě pod mým dívčím jménem) čtenáře pobavila:

https://discworld.cz/povidka/kama-sutra/

Lucie Novotná - vystudovala výtvarku na Pedagogické falultě UJEP a kromě toho se od dětství umisťovala ve všech výtvarných soutěžích, které existovaly. Tím mě trochu frustrovala - tato šikovná výtvarnice je totiž moje sestra. Dnes jsem samozřejmě ráda, že mám onu výtvarnou stránku knihy komu přenechat a sama si netroufnu na nic víc než policejní auto pro Kryštofa a princezny pro své dvě princezny. 

Jedna z nás je vážně fotogenická (LN), šije, fotí a prodává své vlastní oblečení na https://www.fler.cz/shop/anave.     

Najít slušnou fotku té druhé (MCH) byla práce pro archeologa, ale jedna se nakonec našla.... 

Proč zrovna vyjmenovaná slova?

Byla to určitá výzva - zakomponovat do příběhu látku, kterou se děti musí jen mechanicky učit, a pokusit se jim ji dostat zábavnou formou (aspoň částečně) do hlavy. Probírají se ve třetí třídě, takže cílová kategorie jsou primárně děti ve věku 9-10 let. Určitě ji mohou číst i děti starší, ale snažila jsem se, aby příběh nebyl příliš komplikovaný. Zároveň jsem ale chtěla, aby byl opravdu zajímavý, a tak se kromě luštění šifer hrdinové svezou také strojem času a podívají se do dob minulých.

Proč Hithit?

Doufáme, že se systémem předfinancování projektu, budeme moci knihu vytisknout efektivněji a ve větším množství, než kdybychom do toho šli jen vlastními silami.

Jak Hithit funguje? Knihu zde podpoříte a pokud se požadovaná částka vybere, dostanete ji za zvýhodněnou cenu, navíc s podpisem autorky. Děkujeme za tuhle možnost Hithitu a zejména všem budoucím čtenářům, kteří nás podpoří.

Pokud se potřebná částka nevybere, peníze se Vám vrátí. Knihu bychom pak vydali později vlastními silami a v menším nákladu. Pokud nechcete přijít o informace, jak to s knihou vypadá, můžete kliknout sem: http://doctecky.cz/?page_id=395

A kdy to bude?

Knihu dostanete do čtvrt roku po skončení kampaně - tak aby byla včas připravená jako dárek za vysvědčení. Její jedinečnost tkví v tom, že ji dětem můžete dát za odměnu i za trest :-) 

Ukázka z knihy:

1. kapitola:

Linda seděla v trpasličí škole a soustředěně se skláněla nad kusem papíru. Spokojeně se přitom usmívala. Tahle písemka z dějepisu byla totiž vysloveně lehká. Hned první otázka zněla:

Jak se jmenuje ztracená listina, která popisuje, kde je ukrytá bájná Kniha kouzel?

a) Jyv Vonem

b) Vyj Honem

Pan učitel Jazykolam byl známý šprýmař a na podobné vtípky si potrpěl. Samozřejmě, že to bylo „Jyv Vonem“ a Linda zavrtěla hlavou nad tou druhou možností. Jak ho něco takového mohlo vůbec napadnout? Takhle napodobit starodávný trpasličí jazyk a dělat si z něj legraci! A aby toho nebylo málo, test pokračoval:

Kdo je autorem této listiny?

a) trpaslík Milka

b) víla Kamilka

Linda se po očku podívala na Kamila, který seděl vedle ní. Zajímalo ji, jestli ho ta otázka také tak pobavila. Pak si ale uvědomila, že by si pan Jazykolam mohl myslet, že chce opisovat (i když to bylo úplně jednoduché) a rychle zase odvrátila zrak. Neuniklo jí ale, že se i Kamil vesele culí. Kamil byl její bratranec. Bydleli společně na rodinném statku, který založil jejich dědeček, a byli spolu jedna ruka. Oběma jim bylo jasné, že žádná víla Kamilka nemá s tajuplným dokumentem nic společného. Milka sice neznělo jako mužské jméno, ale zas tak moc ji nepřekvapovalo, že se tak jmenoval někdo, kdo žil skoro před sedmi stoletími. Vždyť v té samé době se narodil i Smil Lahvička z Pardubic, z nichž pocházela i ona.

Test byl opravdu lehký. Otázek bylo jen deset a Linda uměla číst dost rychle, a tak skončila mezi prvními. Znovu si zběžně zkontrolovala své odpovědi. Pak odložila tužku. Narovnala se a rozhlédla se kolem sebe. Kamil už byl také hotový a usmíval se. Bylo jim oběma jasné, že dostanou jedničku a ty otázky je vyloženě pobavily. Linda se znovu zadívala na tu první. Někteří ještě psali a ona se už trochu nudila, a tak přemýšlela, jestli by z onoho zvláštního slova „Jyv Vonem“ nedokázala něco poskládat. Zjistila, že obsahuje slovo „nevyj“ a říkala si, že kdyby si s tím pan učitel dal ještě více práce, mohl dát ke každé otázce i variantu „c“. I tak by to bylo snadné. Jenže jak se tak na to slovo dívala, najednou se před ní objevilo jedno krásné ucelené slovíčko, kterému nechybělo a nepřebývalo jediné písmeno: VYJMENOV.

Linda polkla a zatvářila se překvapeně. Vyjmenov to už nebylo žádné podivné nic neříkající slovo. Tak se totiž jmenoval starý hrad, který založil roku 1390 právě Smil Lahvička z Pardubic.

Chvíli přemýšlela, co udělat. Má se přihlásit? Upozornit na to pana Jazykolama? Jenže ten už mezitím nechal posbírat písemky a začal vykládat novou látku. Se zaujetím jim vyprávěl o učenci, který se jmenoval Kryštof Prevít z Povidliček a Satelitů.

Linda trochu zamrkala, když to jméno slyšela, a úsměv jí zmizel ze rtů. Zatímco si ostatní horlivě psali do sešitů poznámky, seděla se založenýma rukama a mračila se čím dál tím víc. To jméno totiž nemohla ani slyšet. Její otec byl Kryštofem Prevítem úplně posedlý. Doma o něm měl každou knihu, která o kdy vyšla. Linda si byla jistá, že ona sama toho ví o Kryštofovi Prevítovi možná ještě víc než pan učitel.

Pan Jazykolam to koneckonců věděl také a Lindy chování nijak nekomentoval. Věděl, jak citlivá pro ni tahle látka je, jenže on ji odvykládat musel. Kryštof Prevít byl jedním z nejvýznamnějších trpasličích vědců, umělců a vynálezců všech dob. Narodil se v sedmnáctém století a už v té době vynalezl šlapací kolo, elektřinu a dokonce i telefon. O celá století tak předběhl lidstvo. Lidé občas říkají, že je někdo sto let za opicemi, ale díky Kryštofu Prevítovi mohli trpaslíci říkat, že jsou lidé asi tak tři sta let za nimi.

Kryštof Prevít byl ale zároveň tak trochu podivín. Čím byl starší, tím byl tajemnější. Liboval si ve zvláštních šifrách a mluvil tak tajemně, že mu bylo obtížné rozumět. Mimo jiné také udělal reformu pravopisu a vymyslel takzvanou dvojvidličku, kterou z nepochopitelných důvodů začal psát místo měkkého „i“ do celé řady slov. Časem se tomu začalo říkat tvrdé „y“ neboli ypsilon. Ale sám Kryštof Prevít tomu říkával dvojvidlička. Ta slova, kterým se později začalo říkat vyjmenovaná, dokázala potrápit nejednoho školáka.

Pan Jazykolam tohle vše odvykládal svým desetiletým žákům, a pak se podíval na hodinky. Do konce hodiny zbývaly dvě minuty.

„Ví někdo, jaká byla poslední věta Kryštofa Prevíta?“ zeptal se dětí.

Linda se nepřihlásila. Seděla dál se založenýma rukama, ale když viděla, že se nikdo nemá k odpovědi, pronesla nakonec otráveně: „Řekl: Po vidličkách až k satelitům, protože to byl cvok!“

Pan Jazykolam trochu nadzdvihl obočí nad jejím komentářem a Linda zamračeně dodala: „Vždyť je to pravda! Poslední rok nosil celé dny přivázanou k čapce obrovskou vidličku a od rána do večera si povídal sám se sebou.“

„V tom máš pravdu,“ řekl pan Jazykolam. „Ale Kryštof Prevít byl svým způsobem geniální a o té vidličce říkával, že to bude jeden z jeho největších vynálezů. Třeba opravdu pracoval na něčem, co už nestihl dokončit a mělo to nějaký smysl, který jeho okolí nechápalo. Každopádně se mu na základě těchto jeho posledních slov začalo říkat pán z Povidliček a Satelitů, i když nikdo netušil, co tím chtěl říct. Možná, že víte, odkud ve skutečnosti pocházel?“