Grafiku už máme téměř komplet a je to vymazlené jako plyšový medvídek mojí malé dcerky!
Máte se na co těšit!
Rozchody, nehody, tajfuny, Dalajlámové, přepadení... tahle kniha je o tom, že z každé louže se dá vyplavat a z každé propasti vylézt, jen to chce uvěřit tomu a nevzdat to. A já teď potřebuju Vaši pomoc, aby se tenhle vzkaz dostal mezi co nejvíc lidí.
Autor: Kristina Škrabalová
7.7.2020
Grafiku už máme téměř komplet a je to vymazlené jako plyšový medvídek mojí malé dcerky!
Máte se na co těšit!
3.7.2020
Kykyna book - tak tohle mě včera rozesmálo tak, že jsem skoro spadla ze židle.
Aneb jak to dopadne, když tiskař, který řeší tisk vaší knižní prvotiny, je váš starý známý z dávných lezeckých dob, který si vás pamatuje ještě jako tu "Kikinu", která se s ním kdysi houpala na laně v Adršpachu:)
A tenhle ten starý dobrý horolezecký známý pak celý projekt tisku, který má na starost, pojmenuje vznešeným názvem "Kykyna book". A vy pak nechápavě koukáte, když vcházíte do tiskárny a lidé se vás s úsměvem ptají: Jeee,vy musíte být ta Kikina, že?
Trochu ostýchavě jsem pokývala hlavou, že teda jo, že to jsem asi já... a pokračovala dál do kanceláře svého známého, kde jsem teprve pochopila, která bije: na dveřích na velké tabuli, který byla jakýmsi jízdním řádem projektů pro tiskárnu na nadcházející dva měsíce, vynikalo velikým KYKYNA BOOK.
Šla jsem do kolen. "Ty vole tos´ mi tam moh´ aspoň napsat správně to jméno, ne? Dyť ty jsi ze mě udělal nějakou totální DYLYNU," spustila jsem se smíchem.
"No...." zamyslel se onen vrchní tiskárenský obchoďák a trochu se začervenal. "A ty se nepíšeš s tvrdým?"
"Tě pic ty draku, no jasně že ne. Nejsem žádná KYKYNA, " opřela jsem se do něj.
"Aha.... no... tak zas tolik nešil. Kykyna nebo Kikina, bude to trhák tak nebo tak!"
A má věru pravdu! Trhák to opravdu bude!
A vy si to nenechte ujít!
30.6.2020
Po dlouhých úvahách a úpravách máme konečně finální (zřejmě:) podobu obálky! Byla jsem teda definitivně přehlasovaná (fňuk) a konečná verze bude bez doplňujících malých obrázků (které mi osobně přišly správě tak geniální), ale jelikož a protože ÚDAJNĚ to působí fakt přeplácně, tak teda zvolíme verzi bez nich.
Každopádně podnápis tam ale bude, toho se nezvdám:)
Co myslíte?
24.6.2020
„Hele, chyť se mě pořádně!“ houkne na mě Jirka, jen co se rozjedeme. „Tady nejseš na nějakým vietnamským plážovým skútříku. Tady jseš v Himalájích! Jestli se mě pořádně nechytneš, tak z tý motorky poletíš, ani se nenadechneš!“
Uff, teda. No tak to pro mě bude jó výzva.
Přeci jen jsem byla zvyklá udržovat si odstup a hlídat si svůj prostor. A teď se mám k Jiřímu tisknout jako Julie k Romeovi?
Brrr, pánové, brrr, tohle jen tak nepůjde.
„Sakra, chyť se mě, jinak slítnem oba dva!“ okřikne mě Jiří.
No dobře, dobře, rozkaz, pane řediteli.
A tak se ho jemně přichytím kolem pasu. Ale jen jemně, aby se neřeklo. Jen jakoby.
Jiří nabere rychlost a před tím, než se začne naklápět do zatáčky, chytne mě za ruku a nekompromisně si mě zezadu přitáhne tak, že jsem na něj přilepená jako moucha na skle potom, co dostala přímý zásah plácačkou. Pevně přimáčkne mou dlaň na své břicho a rázně zavelí: „Takhle se mě drž!“
No tě pic. Jsem na něj úplně přilepená. Ani nedýchám.
Mám žaludek až v krku a srdce mi zprudka bije. Ale ne proto, že bych se bála naklápět se do zatáčky.
Proto, že se mi to vlastně… ohromně… líbí. Takhle jsem se k chlapovi už hodně dlouho netiskla.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A jak to bylo dál? To zjistíte, až si knížku přečtete!:)))
A nudit se určitě nebudete, to Vám garantuju!
Howg!
19.6.2020
Je tu pátek. Pátek, páááátek! nejoblíbenější den v týdnu devadesíti devíti procent lidstva žijícího v západním světě.
Tohle vymezení používám schválně, protože mimo západní svět je lidem úplně jedno, který den v týdnu je, protože za a) nepracujou vůbec, neb prostředí, ve kterém žijou, jim bohužel žádné pracovní možnosti nedává, anebo za b) pracujou nonstop, protože jejich prostředí jim bohužel žádné pracovní volno vůbec neumožní.
(Proto chvála našemu západnímu světu, který nám tuhle možnost "pátků" vůbec dává!)
No ale zpátky k věci, je tady pátek a taky pátý den téhle kampaně. A je to teda jízda. Jako na housenkové dráze (nebo možná spíš na nějakém mega boosteru nebo kladivu:). Háže to se mnou jako v urychlovači částic, jednou jsem nahoře nadšením a pak zas dole plná obav, jestli to fakt vyjde.
Každopádně už teď chci moc poděkovat všem, kteří mě už podpořili, ale i všem, kteřé o podpoře teprve přemýšlejí. (A ty bych chtěla vyzvat, ať si s tím nedávají tolik na čas, prosím vás berte ohled na moje zdraví a nervy, vždyť jsem už od pondělka napjatá jako indiánský luk!)
A chtěla bych se s vámi podělit o novou verzi obálky, kterou mě moje skvělá grafička obšťastnila. K mému původnímu čistě modrému návrhu "přionačila" růžovou a ono.... světe div se... ta růžová je tam fakt dobrá!
Chtěla jsem vám ji tady nahrát, ale moje technické dovednosti na to evidentně nestačí (anebo je to možná tím, že internet ve vlacích regiojet prostě nestíhá... ano, jsem právě ve vlaku).
Tak nebo tak, asi je to správně, ´že mi nejde to tady nahrát. Je to ještě pracovní verze, a kdyby Bára zjistila, že to tady sdílím, tak mi asi utrhne hlavu a vypoví spolupráci.
Takže holt musíte dát zatím prostor svojí představivosti a konečnou narůžovělou obálku uvidíte až.... když si knihu koupíte a přijde vám do schránky:) Anebo když vám ji předám osobně na kafe.:)))
Tolik prozatím ode mě, užijte si víkend, využijte pršivé počasí k nákupu nějaké skvělé literatury (třeba té mojí:) a mějte se parádně!
Howg.
Kristina
16.6.2020
Oujeee tak máme za sebou první den kampaně a já jsem neuvěřitelně nadšená! Děkuju moc všem, kteří už přispěli, všem, kteří projekt sdíleli, i všem těm, kteří projekt "lajkovali" (protože vím, že i na vás se dostane vy lišáci a že i vy nakonec neodoláte a knihu, nebo knihu spolu se mnou na kafíčku koupíte:)
Cuká mi koutky, když vidím, že nemalé popularitě se těší odměna "kniha s překvapením"...:) I vy jedni, takže vajíčka kinder suprise byla taky vaše nejoblíbenější sladkost? Nebo pořád je?:)
No každopádně máte se na co těšit, překvápko bude eňoňůňo!
Takže jedeme dál přátelé, já začínám sepisovat emaily, abych nalákala i ty, kteří fejsbůku úplně neholdujou, světlo světa už spatřil plán celé kampaně, během které vás budu zasypávat zajímavostmi ze zákulisí i ochutnávkami z knihy, a vy mi držte palce, ať si z toho celého nadšení a vzruchu nenadělám do gatí! (to je samozřejmě vtip, takže tady teď nechám prostor na vaše hlasité hahaha:)
Držte mi palce a hurááá do dalšího dne!
15.6.2020
Drazí a milí, tak jsem konečně po zebrubných a hnidopišských úpravách a nekonečných kontrolách spustila tenhle projekt, abych vzápětí zjistila, že tam mám šotka jako bejk aneb fuckup jako Brno (nebo spíš Praha?:)
Při první odměně "symbolická stovka pro dobrý pocit" určitě vidíte sami, že tam na tlačítku přispět není stovka, ale rovnou 270.... Ehm něco tady nesedí, co?
Ne, nebojte, není to tím, že bychom tady na česko-slovensko-polském pomezí počítali stovky po 270 (i když by to možná bylo krásné), ale je to způsobeno tím, že když jsem nastavovala ceny pro anglickou verzi projektu, jako první symbolickou cenu jsem tam nastavila 10 euro.
Jenomže už jsem si nevšimla, že tím pádem mi přeskočila cena i v české verzi projektu, a to rovným přepočtem 10 eur na na české kačky, takže místo 100vky se tam najednou objevilo 270 Káčé.
No a jelikož jsem pak slavnostně odklikla tlačítko "spustit" projekt", tak se to takhle dostalo do světa a už to nejde změnit.
Takže huráá, můžu slavit, mám tady prvního šotka.
Nenechte se tím ale prosím odradit a jak je napsáno v popisku této první symbolické odměny, konečnou částku, kterou tímto způsobem přispějete, můžete jednoduše měnit přepsáním v příslušném políčku, takže vesele přepisujte.
Ať žijou stovky!
Howg
Třinec, Moravskoslezský kraj, Česko
Všetko alebo nič. Projekt skončil 12.7.2020 v 12:55.