Rozchody, nehody, tajfuny, Dalajlámové, přepadení... tahle kniha je o tom, že z každé louže se dá vyplavat a z každé propasti vylézt, jen to chce uvěřit tomu a nevzdat to. A já teď potřebuju Vaši pomoc, aby se tenhle vzkaz dostal mezi co nejvíc lidí.
Autor: Kristina Škrabalová
Třinec, Moravskoslezský kraj, Česko
Všetko alebo nič. Projekt skončil 12.7.2020 v 12:55.
Celé to začalo tak, že před více jak sedmi lety se mi zhroutil svět (teda pokud to vezmeme z mojí tehdejší perspektivy:). Po vražedném pracovním tempu jsem byla de facto v poločase rozpadu a na pokraji vyhoření a jako třešnička na dortu se mi tehdy rozpadl můj dlouholetý vztah s tím, kdo měl být podle všeho otcem mých budoucích dětí. Já to neustála a skončila na sedačce u své terapeutky.
Ehm, to je celkem dobrý úvod, že? :)
No a takhle jednou mezi tím, co jsem se zrovna hroutila u terapeutky, mi zazvonil telefon. Zvedla jsem to a na druhé straně se ozvala Eva, moje dobrá kamarádka, která už nějakou dobu tehdy žila ve Vietnamu.
"Vy jste se rozešli? Fakt??? No teda... A co teď budeš dělat? Nevíš? Hmmm... Tak přijeď tady do Vietnamu, tady se ti bude líbit, uvidíš!"
Aha, no to je vážně skvělý nápad. Ne, děkuju. Tohle je asi tak praktická rada, jakože dolij do benzínu naftu. Díky, ale tohle neklapne.
Moje terapeutka to ale viděla jinak. Prý ať jedu. Že mě to vytrhne z mého porozchodového deliria. A prý že jestli mi nepomůže Vietnam, tak už nic...
Jste se všichni zbláznili? Vietnam?!? Co tam jako budu dělat....? A kde to vůbec přesně je?
No a takhle se to celé rozjelo. Ani ne po dvou měsících od onoho telefonátu jsem seděla v letadle směr Hanoj. Netušila jsem, na jak dlouho tam letím. Ani co tam budu dělat. A to je dobře. Protože kdybych to věděla předem, asi do letadla nenastoupím. :)
Přišel Vietnam, přišel Laos, přišlo Thajsko, přišly Himaláje, přišel Kašmír... Přišlo toho opravdu hodně. A já se v Asii zabydlela na mnohem déle, než bych si předtím představila.
Mým cílem je inspirovat a ukázat, že i když se nám může zdát, že všemu je konec a nic v životě nemá smysl, stojí za to to nevzdat. Že z každé louže se dá vyplavat a z každé propasti vylézt. A že pokud si to dovolíme, může na nás pak někde za rohem čekat odměna, o které se nám do té doby ani nesnilo.
No a cílem téhle kampaně je vybrat peníze na tisk. Kniha je už napsaná, z vlastních rezerv jsem pokryla náklady na grafiku a editaci/korekturu, ale s financemi na samotný tisk už potřebuju pomoct.
Momentálně vrcholí fáze zpracování grafiky, takže jen co se mi podaří dát dohromady částku potřebnou na tisk, běžím s tím do tiskáren a hurááá, kniha spolu s parádní obálkou a barevnými fotografiemi spatří světlo světa.
Tohle je kniha, která mapuje padání na kolena a postupné zvedání se zpátky. Kniha, která popisuje ztracené naděje i nalezené nové obzory. Především ale kniha, která vypráví příběh plný inspirace o tom, že stojí za to to nevzdat. A že i po divoké bouři zase přijde krásné slunečné ráno. V knize najdete Himaláje i silné motorky, tajfuny i Dalajlámu. Najdete v ní moře, cizineckou policii i vyhoštění z Vietnamu, lezení i horolezení, drama v šesti tisících, salam alajkum v Kašmíru i koktejly v Thajsku. Je toho hodně. Především v ní ale najdete odhodlání nevzdávat se, zvednout se a jít dál nehledě na to, jak velká facka od života přijde.
A jestli vás nenabije tohle, tak už nic. Na to vemte jed.
Víte, jak přesně se zrodila myšlenka napsat tuto knihu?
V pilotní kabině letadla Jordanian Airlines na cestě z Ammánu do Vídně. To jsem se tehdy po svém dlouhém asijském dobrodružství vracela zpátky do Evropy. Letěla jsem zrovna v den mých narozenin. Po téměř roce a půl od doby, kdy to všechno začalo.
Jako při každém letu ke mě přistoupila letuška s otázkou, co bych si dala k pití. A já jí řekla, že láhev šampusu v kabině pilotů, protože mám dneska narozeniny. Ona se na mě překvapeně podívala, ale odpověděla, že zjistí, jestli by to šlo. A světe div se, ono to šlo.
A tak jsem za nějakých 20 minut seděla v pilotní kabině a statní jodránští letci mi nalívali Moët & Chandon a připíjeli mi na zdraví. Ptali se mě, odkud letím a kam, a já jim začala vyprávět. O Vietnamu, o Laosu, o Himalájích, o Kašmíru... byly to ale jen rychlé střípky z toho, kde jsem všude byla a co jsem zažila. Naše setkání nesmělo přesáhnout 10 minut a já to úplně chápala, přeci jen je fajn, když se piloti během letu věnují řízení letadla a ne povídání si s mladými holkami.:)
Nicméně když jsem opouštěla kabinu, jeden z nich mi řekl větu, která se mi tehdy rozezněla v hlavě jako zvon. "Napište o tom knihu. To bude něco. Já si o tom všem pak moc rád přečtu. Protože víte co? Máte pravdu. Lidi by měli vědět, že svět je báječné místo pro život."
Jsem bloďatá holka z Beskyd, která projela půl světa. Která kdysi vystudovala práva, aby později zjistila, že to je něco, co opravdu nechce v životě dělat. Které se několikrát život obrátil vzhůru nohama. A která se nevzdala a postupně si hledala svoji cestičku, až konečně zakotvila tam, u čeho je jí nejlíp. U inspirování ostatních a ukazování, že stojí za to jít si za svými vizemi.
Více o mě zjistíte třeba tady nebo tady.
Protože věřím, že čím více lidí se naučí nevzdávat se v krizových situacích, tím bude svět kolem nás lepším místem. A já k tomu chci přispět inspirací a svým příběhem. Protože ten je celý o tom, jaké dárky z prostoru mohou přijít, pokud se člověk nevzdá.
A jelikož za mnou nestojí žádné nakladatelství, vydavatelství ani sponzoři, doufám, že se mi náklady spojené s vydáním knihy podaří pokrýt cestou crowdfudingu a přímé podpory lidí, kteří v tomto projektu uvidí stejný smysl, jako v něm vidím já.
Grafiku už máme téměř komplet a je to vymazlené jako plyšový medvídek mojí malé dcerky! Máte se na co těšit!
ViacejKykyna book - tak tohle mě včera rozesmálo tak, že jsem skoro spadla ze židle. Aneb jak to dopadne, když tiskař, který řeší tisk vaší knižní prvotiny, je váš starý známý z dávných lezeckých dob, který si vás pamatuje ještě jako tu "Kikinu", která se s ním kdysi houpala na laně v Adršpachu:) A…
Viacej
Komentáre