Slovensky
Česky
English
Dnes jsem se, stejně jako každý den, podívala an svůj projekt na Hithitu. Z toho, co jsem viděla, jsem třeštila oči. 72 %!
Samozřejmě, 72 % je méně než 100 %. Přesto si vážím každičkého příspěvku a každičkého přispěvatele, protože jsem tu taky úplně klidně mohla mít nulu. A hlavně - do konce kampaně zbývá ještě týden!
Co vlastně teď dělám? Krom toho, že nabízím své služby i mimo Hithit, se věnuji svému zaměstnání na poloviční úvazek, práci redaktorky časopisu Inspirante. Tento týden mi vyšel sloupek o tom, proč je v pořádku občas nepomáhat, a dnes čerstvě rozhovor s předsedou pražské skupiny Červeného kříže a občanským aktivistou Šimonem Hlinovským.
Myslím, že na těchto dvou článcích je vidět, co mě na této práci nejvíc baví. Jednak je to možnost psát své názory a ovlivňovat druhé (v tom lepším smyslu, samozřejmě), jednak to je také možnost si promluvit se zajímavými lidmi. Není to samozřejmě jediná věc, kterou se živím, je to ovšem součást širšího okruhu, a to psaní. A psaní skýtá neuvěřitelné možnosti.
Jako překladatel jste vlastně takový detektiv a básník v jednom. Snažíte se pochopit význam textu, a když toho dosáhnete, hledáte ekvivalenty v cizích jazycích. Zároveň se musíte také postarat o to, aby měl čtenář v cílovém jazyce stejný zážítek jako ten v tom zdrojovém. Je to tvůrčí i encyklopedická práce v jednom.
Jako lektor jste vlastně komediant. Vymyslíte si komedii na stojáka (nebo na sedáka, pokud učíte z kancelářské židle po Skypu) a snažíte se jí udržet pozornost těch, kteří vás sledují. Tohle už, pravda, není psavá pozice, ale s psaním má společného to, že s osobou na druhé straně komunikujete a něco jí sdělujete - a musíte ze sebe vydat to nejlepší, abyste jí předali to, co jí předat chcete.
I tato kampaň mě motivuje vydávat ze sebe to nejlepší. Není jednoduché si založit kampaň pod pravým jménem a nabízet se ostatním. Učí mě to vystupovat ze své komfortní zóny. Učí mě to překonávat sebe samotnou. Učí mě to, jak se vypořádat s koronakrizí.