Slovensky
Česky
English
Včera byl pátek, jenže jsem z toho neměl vůbec radost. Panička má tolik práce, že seděla u počítače celý den. Není s ní žádná zábava a já se nudím. A když se nudím, tak potom hledám zábavu sám. Našel jsem. Krásnou, velkou zábavu. Chlupatou, jen si začít hrát. Není nad to, když se pes může zakousnout do plyšáka a dát mu co proto. To je moje nejoblíbenější zábava. A jsem v trhání plyšáků opravdu dobrý. Umím plyšáka vykuchat za míň než jednu minutu. Jenže panička to neumí docenit. Vždycky brblá, že ten plyšák mi mohl vydržet dýl. Nechápu. Místo aby byla šťastná, jak jsem rychlý, tak brblá. A včera jsem našel velkou plyšovou sovu. Pravda, byla u paničky na stole, kam obvykle moje plyšáky nedává, ale říkal jsem si, že v tom pracovním zápalu mi ji asi zapomněla dát. Od toho jsem ale asistenční pes, abych si dokázal poradit v každé situaci. Nakonec jsem to vykoumal. Ona je totiž panička tak trochu nepořádná. No, trochu. Vlastně dost. A kupí si na stole různé hromady knih a papírů. To byla moje šance. Opatrně jsem se přišoural ke stolu, omrkl systém pyramid na jejím stole a potom jsem zatáhl za ten správný konec jednoho rohu pyramidy. Sesypalo se to všechno, i sova. Bohužel to ale taky udělalo hluk. Než jsem se stačil zakousnout sově do ucha, přiběhla panička a začala nadávat. Sovu strčila do skříně a zamkla ji tam. Ach jo. Aspoň že potom musela obnovit systém pyramid a k počítači se už nevrátila, protože zjistila, že je čas na večerní procházku. Snad se mi bude v sobotu věnovat víc.
Krásný víkend.
