Na svatého Václava jsou hody ve vesnici, kde žije strejda paničky. Kde jsou hody, jsou obvykle i kolotoče. Panička na kolotoče chodila jako malá každý rok. Teď je už poněkud přerostlá, ale na kolotoče chodí ráda pořád. Ale aby to nevypadalo hloupě, jezdí na kolotoče s neteří. Já kolotoče nesnáším. Za prvé tam řve hudba tak, že jsem okamžitě hluchý a za druhé na kolotoč s paničkou nemůžu. Včera vyrazila panička taky a samozřejmě, že vlezla i na kolotoč, i když je neteř už velká a doprovod nepotřebuje. Zblbla i svoji sestřenici, která byla na kolotočích se svými dvěma dcerami. Přál bych vám ten pohled. Nejdřív vlezly holky na horskou dráhu. Ale ne tu velkou, jenom takovou tu malou, vesnickou. Panička se narvala do jednoho vozíku se sestřenicí… Naštěstí její sestřenice je štíhlá, jinak by vozík explodoval. Byly tam namačkané snad ještě více než ve čtvrtečním vlaku z Olomouce. Mělo to ovšem i jednu výhodu. Byly napresované do vozíku tak, že se nemusely ani držet. Potom vyrazily na velkou houpačku a hned vzápětí si koupily jízdu na autíčcích. Jezdila jen panička, její sestřenka a jedna její dcera. Autíčka totiž jezdila pomalu, takže neteř i druhá dcera takovou trapárnu odmítly. Panička má ale talent na dělání rozruchu, takže když chvíli po začátku prohlásila, že to jede jako na D1 ve špičce, kolotočář poprskal kávou hned několik okolostojících lidí. Ve finále vyrazila panička na velký řetízkový kolotoč. Kolotočář musel na protilehlou stranu posadit hned několik dětí, jinak měl z kolotoče šikmou věž v Pise. Trapas to byl ale stejně, protože když se kolotoč dotočil, odešla panička málem se sedačkou na zadku… No co vám mám povídat. Opravdu jsem moc rád, že to mám za sebou a na rok bude od paničky zase klid. Jediný světlý okamžik včerejšího dne tak byla noční procházka, protože jsme se vrátili domů až za tmy. Ve tmě je všechno zajímavější a dobrodružnější. Když nad tím tak přemýšlím, měli by za rok povolit paničce kolotoče pouze za tmy. Mějte fajn sobotu.