Poetický a poťouchlý pohádkový příběh nejen pro děti, ale pro všechny, co stejně jako Valentýn hledají něco důležitého, co snad kdysi měli a ztratili...
Autor: Martina Tyna
Pavlov, Kraj Vysočina, Česká republika
Všetko alebo nič. Projekt skončil 25.10.2015 v 16:15.
...chci se zeptat, zda nebudete mít potíže s rozhovorem vedeným v českém jazyce.
Potíže bych měla s jakýmkoli jiným.
Ale tady
o vás píší jako o slovenské autorce.
Za to může nejspíš Zornička.
Kdo to?
Tak se slovensky řekne Jitřenka. Nakladatelství Albatros totiž vydalo i slovenský překlad mé první knížky. Omyl to ale není nemilý. Jsem totiž dcera muže, jenž se narodil na dně budoucího jezera, na břehu slovenské řeky Oravy. Jenže jeho jazyk jsem se bohužel nikdy dobře nenaučila. Zkrátka, moje slovenština stojí za starou belu.
Moje také. Tedy česky: Chystá se prý u vás radostná událost. Jméno už máte?
Takže to budou dva kluci?
Ano, ale zároveň je první z nich princ a druhý kocour.
Jak prosím?
Chystáme další knížku. Ačkoli je to pošetilé. Ale snad - lépe je být pošetilý, jak říkala moje milovaná Fan Vavřincová.
A zas je to pohádkový příběh?
Nedám na ně prostě dopustit, stejně jako na krásu češtiny. Pohádky přece odpradávna nepatřily jen dětem. Na jejich dně se dají najít vzácné poklady, odpovědi na základní otázky lidského života. Ty dobré mají kořeny hluboko v pradávných mytologiích, promlouvají do našeho podvědomí polozapomenutou řečí a očišťují ho. Znám spoustu dospělých, co pohádky čtou a mají rádi.
Ale co děti?
Třebas neporozumí všemu, ale zato jejich oči najdou, co naše dospělácké neumí. A možná semínko zaseté dávno zaslechnutým příběhem časem vzklíčí a zrodí životadárné ovoce. Navíc příběh Valentýna a Tymijána je rozčleněný do krátkých kapitol, (na ukázku k mání kapitoly VI. a IX. ), dá se číst i před spaním. Odzkoušeno na mých vlastních dětech.
To je dost malý vzorek.
Samozřejmě, že pět dětí je malý vzorek, ale...
Ehm... poslyšte, děti si potrpí na obrázky, nejlépe hýbací. Budou?
Hýbací sice ne, ale celostránkové a krásné! A jejich vznik je nevšední - vysvětlím raději slovy jejich autorky, Ditty Kůtové: "...odleju z licí hmoty nebo vyválím placku a na ni maluju barvítkama. Pořád mě to fascinuje, že se to chová jako akvarel a taky jako pastel, do toho se dá ještě zasahovat rýtkem, pak to pofrkám polomatnou glazurou a dám do ostrého výpalu, ten s tím taky čaruje..."
Moment, v knížce budou keramické obrázky?
Bohužel ne, i když by se mi to líbilo. Kéž by šlo zařídit, aby knížka mohla mít tak báječně nepravoúhelníkový "okousaný" tvar, jako mají originály Dittiných kachlů! Ostatně dva už nám dlouho visí na zdi. Právě proto jsem Dittu oslovila, aby jich pár namalovala i pro tuto knížku. Vůbec nechápu, jak to dělá, že jsou takové. Zasněné, dojímavé, prostě kouzelné.
To je cirátů s pomalovanou hlínou.
V jistém smyslu nejsme o moc víc
S vámi je řeč jak rozprávka! A vůbec, podpořit knihu je jak kupovat zajíce v pytli...
Všem, co to risknou, moc děkuju. A těším se i na setkání při křtu a třeba i u nás na samotě u lesa, v prostředí, kde mé příběhy vznikají. Neprovozujeme penzion, ale rádi se dělíme se o krásu tohoto jedinečného prostoru s přáteli. Aby tu našli soukromí, naše bába maštal se proměnila v garsoniéru. Stejně se nudila, protože naši huculové o střechu nad hlavou nestojí.
To jsem zvědavý, kdo bude na tu maštal zvědavý.
Já také. Těším se na zajímavá setkání . A neméně jsem zvědavá, kdo bude zvědavý na knížku.
Tak tedy pěkně děkuji za rozhovor.
Na shledanou a dobrý a ještě lepší den přeji!
Obrázky originálů ilustrací nyní k vidění v lepší kvalitě, protože si to víc než zaslouží. (A stejně jejich půvab žádná fotografie nezachytí...)
Viacej
Komentáre