Svobodné sklo

Jak to začalo

Stalo se Vám někdy, že se Vás lidé zeptají, zda věříte na osud? A taky patříte mezi ty, kteří se nad takovou otázkou pousmějí? Pokud ano, tak si přečtěte tento krátký příběh, protože pak možná budete přemýšlet o takové otázce trochu jinak.

Pravdivé přísloví: "Za vším hledej ženu."

Jednoho dne se moje žena rozhodla, že najde všechny naše předky, že prostě zjistí, kde jsme se tady vzali, kdo byli naši prapradědové, co dělali atd. Prostě se z ní stal genealog amatér. To jsem ještě netušil, co všechno díky její vášni zažiji. Třeba jsme začali navštěvovat všechny možné i nemožné archivy u nás i v zahraničí. Dokonce jsem musel odevzdat vzorek DNA, pravda trochu jsem se jako chlap začal bát, zda se to opravdu týká hledání předků. Nebo jsme navštívili nepřeberné množství hřbitovů, kde jsem pociťoval dokonce jakési vzrušení hledače pokladů. Vím, asi se to moc nesluší, ale věřte mi i taková radost se dostaví nad náhrobkem, kde je napsáno jméno Vámi nově objeveného předka. A tak se jednoho dne stalo, že nám žena oznámila: "Máme v rodu několik generací sklářů." Dost mě to překvapilo, protože o tom nic nevěděl můj otec ani můj děda. Ale co naplat, nález byl potvrzen (viz tento odkaz na rodokmen).

Ve sklárně jsem se naučil jednu zásadní myšlenku:  "Vše musí být akorát."

A tak u nás doma začaly přibývat knihy o sklárnách (jeden článek o místě, kde žili moji sklářští předci naleznete zde), začali jsme navštěvovat sklárny, kde bylo možné okusit pocit fouknutí do skla, navštívili muzeum skla, nebo jsme jeli na konferenci o sklářských rodech a sklárnách na Vysočině. A tam se to stalo. Díky této konferenci jsem nějak začal přicházet na chuť té zvláštní hmotě, ze které jsem doposud pouze pil vodu nebo pivo. Konference byla navíc spojena s výletem do okolních skláren. V jedné z nich v Tasicích jsme se od tamní průvodkyně dověděli, že je ve Světlé nad Sázavou otevřen kurz foukání skla, který hradí Evropská unie. Co myslíte, že se stalo, když jsem dojel z konference domů? Ano, přihlásil jsem se na ten kurz a začal jezdit každé pondělí a středu z Prahy do Světlé nad Sázavou do sklárny, kde mi umožnili okusit pocit práce se sklem. Ani si neumíte představit jak je to příjemné, vnímat sálavé teplo ze sklářské pece, poprvé nabrat sklo na píšťalu, vyfouknout „kerble“, držet v ruce "svalák". Prostě cítít, že tam patříte, že to tak mělo být. 

Jak jsem se začal pomalu učit zvládat sklo, probouzela se ve mně chuť mít doma taky nějakou tu pec. Ale jak toho docílit skoro uprostřed Prahy? Není to sci-fi myšlenka? A opět zde asi zasáhl osud, nebo moji předci tam nahoře, těžko říct. Na jedné služební cestě v Brně jsem na Náměstí Svobody narazil na chlápka, který tam ve stánku foukal sklo. Prostě tam měl malou mobilní pec, která mu umožnila foukat sklo uprostřed města. Hned jsem měl jasno, tu pec musím mít. Jenže, kde na ní vzít peníze? Ten pán, co postavil tu pec se jmenuje Mirek. Dali jsme spolu řeč a já za ním dnes jezdím do jeho domoviny, kde mě nechává jeho pec poznávat. Už jsme dohodnutí, že jakmile seženu peníze, pec postaví.

Splnit si svůj sen, je někdy snažší než se může leckdy zdát.

A tak vznikl tento projekt „Svobodné sklo“. Ale není to jen o pořízení nějaké pece. Je to o tom, že chci práci se sklem ukazovat dalším lidem, chci ukazovat krásy skla dětem, chci z prodávaných výrobků přispívat na dobročinné účely. Protože jestli někdo pomůže mě, pak je zcela samozřejmé, že i já budu  pomáhat dál.

Detaily

To jak pec vypadá a jak se s ním dá pracovat, je možné vidět na krátkém videu, které vytvořila moje dcera Bára.

... a ještě něco navíc

Vedle toho, že jsem se ve sklárně v Tasicích dověděl o kurzu ve Světlé nad Sázavou, zjistila také moje žena to, že zde působil náš sklářský rod. Není těch náhod už nějak moc? Byl to osud, který nás tam se ženou zavedl?

K natočenému videu. V prvé řadě musím napsat, že jej natočila sama moje deseti letá dcera Bára. Sama si ho pak nastříhala a popsala. Ve videu je také vidět ona pec, kterou bychom chtěli zakoupit. Video zachycuje tvorbu malé skleněné rybky ze svobodného skla.

Kdo jsme?

Jmenuji se Radek Kislinger, povoláním jsem vyšetřovatel požárů. Pokud si chcete přečíst něco o mém profesním působení, navštivte stránky radekkislinger.cz. Pokud chcete vidět něco z mé předešlé tvorby, pak navštivte stránky galerie.radekkislinger.cz

Proč to děláme a co je náš cíl?

Vyrábět svobodné sklo. Umožnit okusit krásy práce se sklem dětem a dospělým. Navázat na nalezenou tradici sklářů Kislingerů. Z prodeje skleněných výrobků odvádět část na dobročinné projekty (vybírat můžeme společně ze stránek budupomahat.cz).

Stánky Hithit mi byly doporučeny mojí kamarádkou, která je pravidelně navštěvuje. Stejně jako u jiných úspěšných projektů doufám, že i mě tento server pomůže realizovat můj životní (osudový) sen.