Úryvek z kapitoly "Domácí škola jako kulturní kreativismus: jak odlišnost podněcuje změnu"
Svobodovi jsou považováni za běžnou rodinu: „Říkala jsem své švagrové, že máš čtyři děti a učíš je všechny doma, a ona mi na to povídá: ‚Cože? Janka? Vždyť ona vypadá úplně normálně?!‘“ (matka Jana, popisující slovy sousedky postavení jejich rodiny v širší sousedské komunitě). Učit doma je pro Janu Svobodovou normální a běžné a nepovažuje to za excentričnost či výjimečnost. Své životy si jednotliví členové uspořádali tak, aby tímto stylem mohli žít.
Ředitelka nás od toho na té první škole zrazovala, co mohla. Říkala mi pořád: „Paní Svobodová, vždyť vy jste úplně normální rodina, proč do toho chcete jít?“… Mně to tak přijde přirozené, celá rodina se tím domácím učením víc stmelila, zklidnila. Máme na sebe víc času, děti se víc užijou… Lidi to hodně zajímá, jak se to dá stihnout, ale ono se to opravdu dá! Možná mi to nevěří, nevím, ale podle mě je to o prioritách a pro mě je priorita, aby se děti učily rády a samy si za tím šly. A to se nám doma daří a myslím, že to vidí i ti učitelé ve škole, když jdeme třeba s Petrem na přezkoušení. Vím, že to není cesta pro všechny rodiče, ale určitě to je prospěšné všem dětem. Od té doby, co domácí školu praktikujeme, se pro to rozhodly tři moje kamarádky a ani jedna zatím nelitovala (matka Jana).
Normalita, s jakou přistupují Svobodovi k víceméně ojedinělé praxi, upozorňuje okolí na jejich odlišnost a zároveň nabízí odlišnou perspektivu domácího vzdělávání, než jaká byla vykreslena na sociálních sítích:
To hned poznáš, kdo učí děti doma. Jsou to takové ty biomatky v domácnosti, bez make-upu, ověšené nevychovanými dětmi, neustále aktivní a činné, s přiměřeně starým chlapem v Rejoicekách. Máš pocit, že jsou to superženy a nedovedeš si představit, jak to dělaj. (Lilli, 15. 6. 2014, e-mimino.cz, diskuse o domácí škole)
V podání Svobodových je domácí vzdělávání realizovatelné normální, běžnou, v mnoha ohledech standardní rodinou, což z něj činí normální, běžný a v mnoha ohledech i standardní způsob výuky i života. Stejná je i podstata svědectví, které svým výjimečně běžným jednáním – coby kulturní kreativci – okolní společnosti předávají. Nejdůležitější kvalitou života je pro ně smysluplnost, radost a užitečnost vlastního konání z pohledu křesťanské etiky. Ta v jejich interpretaci spočívá v přesvědčení, že člověk, kterému je umožněno co nejširší rozvinutí vlastních schopností (ne však na základě omezování možností druhého), může být více a lépe užitečný a nápomocný svým bližním. Domácí školu praktikují čtyři roky, od doby, kdy byl nejstarší syn ve druhé třídě.
Dany začal být těžce utilitární. Snadno a záhy rozklíčoval vzdělávací systém. Brzy se naučil, že stačí, aby se učivo naučil nazpaměť, nechal se vyzkoušet a pak má několik týdnů od paní učitelky pokoj. Navíc za to dostane dobré známky a paní učitelka ho má ráda… Nudil se. Začal ztrácet nadšení a radost z nových poznatků. Proto jsme se rozhodli pro domácí školu (matka Jana).
Tolik z ochutnávky a přejeme krásný víkend :-). Díky za Vaši podporu a budeme vděčni za sdílení www.hithit.com/knihaspolu.
parta SPOLU