Divočina, která se před námi otevřela, je obrazem našeho vlastního nitra. Tancujeme s divokostí. A tvoříme taneční představení. K Divočině patří nezávislost a tak chceme stát mimo dotace. Podaří se?
Autor: Jana Burkiewiczová
Praha, Hlavní město Praha, Česká republika
Všetko alebo nič. Projekt skončil 7.12.2015 v 16:03.
Právě když čtete tyto řádky, nejspíš už dvě hodiny do sebe narážíme nebo křičíme v nekonečných kaskádách. Prostě cvičíme na představení Divočina. Což znamená, že Jana Burkiewiczová – naše režisérka – nás znova a znova uvádí do situací, kde se setkáváme s vlastními limity. Nutí nás nekonečně dlouho vřískat, skákat v rozběhu proti sobě, vrážet do sebe, padat, probouzet skrytou agresi a házet ji na druhé… i divoké touhy a pudy. Pomalu jako ve skládačce tak vznikají jednotlivé obrazy, které později vplouvají do ucelených částí.
Ještě nás čeká kus práce, ale představení už získává konkrétní tvar. A za měsíc půjdeme do finálních zkoušek. A bude dost záležet i na vás, jestli nás od prosince uvidíte.
„Divočina je pohybovou vizualizací čisté krásy základních reflexů, motivačních pochodů a intuitivních jednání napříč biologickými druhy.“
Chceme realizovat taneční představení Divočina, marnivost ptačích per. Jde o autorské dílo Jany Burkiewiczové, které je z části taneční esej o chybějících hrdinech a narcismu, z části groteska o záludnosti přírody v nás, z části pohybová vizualizace boje o přežití, ráje – smrti a rozkoše.
Základní financování máme pokryté, ale jdeme na dřeň. A chtěli bychom přinést fakt zážitek a to znamená i dobrou výpravu (potřebujeme kupu hlíny na které budeme tančit), více zkoušek v divadle - což je překvapivě drahé, dobrého light-designera a ... Rádi bychom to měli dokonalé, proto se obracíme na vás.
Kolem témat spojených s Divočinou se motáme už dlouho. Prakticky každý projekt za poslední roky se jí dotýkal a loni jsme téma pořádně nakousli a představili na Designbloku v podobě work in progres.
Teď jej chceme dotáhnout do konce, dát všem těm pudům jasnou podobu a tvář divadelního představení. Dne osmnáctého zimního měsíce prosince bychom na půdě divadla Ponec měli přijít s kůží na trh a otevřít se premiérou. K tomu bychom však rádi získali vaši podporu.
„Díváme se do údolí, které dosud nikdo nespatřil. Divočina, která se před námi otevřela, je obrazem našeho vlastního nitra.“
„Motáme se na hranici, kde svoboda vylučuje bezpečí. Chceme to naťuknout a trochu předat do hlav i vám.“
Máme za sebou pěknou řádku projektů. Většinou jsme řešili performance na zakázku, zadaná témata, zadané formy. V tomto projektu jsme svobodní. Nestojí za ním žádná poptávka, jen naše touha se srovnat s tématem. A limitem formy je naše fantazie.
Naši skupinu postupně dala dohromady Jana Burkiewiczová, všech dvanáct lidí. V divadelních představeních, jednorázových akcích, geometrických vzorcích, workshopech i ve spolupráci s dalšími soubory se společně snažíme hledat nové výrazové prostředky současného divadla a performance. Přesný den vzniku nelze určit ani vysledovat. Seskupení vzniklo jako výsledek permanentního soustředěného pohybu, bez manifestu a přesného vymezení, zato s pocitem touhy po objevování. Více o nás najdete na http://www.burkicom.com anebo o každém z nás níž na konci textu.
A kdo že je mezi námi:
Elegán Jindra – silný tanečník, známý jako muž, který se neumí zlobit. Je výborný hostitel.
Krásná Simča – tanečnice, precizní ve svých pohybech. Miluje čokoládu a neustále mění barvu svého peří – svých vlasů.
Akrobat Maty – tanečník s akrobatickým pozadím. Poznáte jej snadno podle superheroes ponožek. Ve skupině naplňuje roli věčného provokatéra. Nepouštějte si jej do koupelny. Dělá potopu!
Pobrukující Sára – master hudby. Na zkouškách je neviditelná. Pozoruje dění okolo ze svého světa uzavřeného mezi sluchátky.
Vizionářka Jana – autorka, tohle představení je její dílo. Charakteristické tím, jak se rychle pohybuje. Pokud zahlédnete mezi námi někoho v tričku se zvířátky, tak to bude ona. Je trochu workoholik, trochu víc.
Samorost Kuba – tanečník jezdící na jednokolce. Má své vlastní tempo (že by to bylo tím, že má motto: Hlavně pomalu?). Pohodička a pojídání vlastní zeleniny, tak to je Kuba.
Hravá Linda – veselá tanečnice. Empatická, plná barev a radosti, prostě jasné dítě energie. Má své hranice, kde se mění v introverta.
Pečlivá Edita – tanečnice mezi beranem a surikatou. Tvrdě pracující, a přitom neustále pozorující ostatní. Tichá síla zářící z očí.
Statečný Pavel – tanečník s bolestí. Rád se dostává na hranu únavy a limitů těla. Tam, na ostří, hledá sebe a tančí se mu nejlépe.
Zamilovaná Verča – nectí moc pravidla a je divoká. Proto je skvělým designérem našeho představení. Obklopuje se krásnými věcmi. A jestli to někoho z nás táhne každý večer ven, tak je to Verča.
Rozlítaný Petr – crowdfunder. Vidí do lidí. Má podivnou vlastnost, že očekává odpověď, i když neklade otázku. Je to cestovatel.
Komentáre