Včera jsem byl s paničkou u dalšího zubaře, protože ji ten zub bolí dál. Ale stále nechce jet do Brna, k tomu mému zubařskému frajerovi. Ten její zubař chvilku vzdychal, potom někam telefonoval a nakonec nás poslal k dalšímu zubaři. Panička mě vláčela z ordinace do ordinace a mě začala bolet noha. Když mě bolí noha, je jasné že nemohu chodit, ale panička mě odmítla nosit. Nechápu proč?! Když někoho bolí zub, tak má přece obě ruce volné a může nosit svého miláčka, který je těžce nemocný a nemůže chodit. Vláčel jsem se za ní a všichni mě litovali, že kulhám. I pan zubař litoval jen mě. Paničce se do pusy podíval jen zběžně a napsal jí nějaké léky. Ale mě, mě hladil aspoň půl hodiny. Noha mě bolela tak, že jsem nemohl ani nastoupit do vlaku a musel mě vynést stevard. Kluk jeden šikovná, celkem mu to šlo. Myslím, že se do vlaku nechám vynášet už napořád. Domů jsme se vrátili až pozdě večer, pršelo a bylo škaredě. Panička nás všechny chtěla vzít na venčení ven, ale nikomu z nás se nechtělo. Navrhli jsme jí, že když potřebuje jít ven, tak ať jde, že mezitím jí podržíme místo u televize. Když držíte někomu místo, logicky ho nesmíte opustit. Proto jsme se ptali maminky paničky, která zajišťovala večeři, zda by se večeře nemohla podávat u televize. Mimořádně samozřejmě, kvůli paničce, která měla potřebu trajdat venku. A taky kvůli mé zraněné nožičce, protože od televize je to k miskám daleko. No, neprošlo to. Ach jo. Tak přeji aspoň vám, ať vás doma hýčkají a nosí na rukou.