Také vzpomínáte na dva roky základní vojenské služby? Kdo z kluků je v tehdejším socialistickém Československu neprožil. Prý že vojna udělá z chlapců chlapy. Skutečnost byla ale dosti odlišná. Přesto však nebylo všechno špatné a o tom všem kniha vypráví.
Autor: Bořivoj Voříšek
České Budějovice, Jihočeský kraj, Česko
Všetko alebo nič. Projekt skončil 12.8.2023 v 12:15.
Po mnoha letech jsem se jednoho dne s notnou dávkou nostalgie vrátil do města, ve kterém jsem si musel kdysi odsloužit dva roky vojenské základní služby. Pevně rozhodnut prohlédnout si kasárna, ve kterých jsem pobýval. Jenže jsem už skoro nic nepoznával. Vojenský útvar byl dávno zrušen, na místě našich ubikací jezdil s mohutným řevem buldozer, vyvracel stromy a vše zarovnával a připravoval pro novou výstavbu. Díval jsem se na to a v hlavě se mi začínal rodit plán na sepsání mých vzpomínek na onu dobu, aby zůstalo alespoň něco zachyceno na papíře, když už to ve skutečnosti přestalo existovat.
Uvědomil jsem si, že můj příběh je příběhem celého zástupu mnohých. Kdo z kluků nezažil povinnou vojenskou službu v době socialistického Československa? Což tak sepsat příběh jednoho obyčejného vojáka, prokousávajícího se nesnesitelně vlekoucími "730" dny, na které si kupodivu po letech rád vzpomene. Příběh veselý, a jak to v životě chodí, občas i smutný. Nebylo ale tehdy všechno jen špatné. Užilo se i spoustu legrace, poznali opravdu výborní kamarádi a nakonec většina dospěla k poznání, že se to dalo s trochou přizpůsobení přežít.
A tak jsem, ve svém téměř důchodovém věku, zasedl za klávesnici počítače a pustil se do psaní. A nejen do psaní, ale také do souboje se svou pamětí. Je až s podivem, kolik zasutých vzpomínek lze při troše úsilí vyšťourat ze záhybů šedé kůry mozkové. Vzpomínek zásadních, ale o třeba i jen drobných perliček. Vše jsem se pokusil uložit do elektronických útrob počítače a výsledkem je tato kniha.
A snad by její vydání mohlo pomoci zavzpomínat si na tuto dobu i mnoha dalším. Na dobu, která nebyla vůbec jednoduchá, ale přesto měl nedobrovolný pobyt v kasárnách i své světlé stránky. A člověk už ze své podstaty vzpomíná raději na to dobré, co prožil.
Proto jsem se rozhodl obrátit se na platformu Hithit a s její a vaší pomocí dostat knihu na pulty knihkupectví. Snad to není špatná myšlenka.
Co myslíte, pomůžete mi? Podaří se nám společně dotáhnout projekt do úspěšného konce?
Za všechny příspěvky předem velice děkuji.
Bořivoj Voříšek, České Budějovice
Komentáre