Skutečné příběhy, které léčí ženskou duši v tématech přijetí těla, sexuality, sebe i svých rozhodnutí. Podpořte prosím dotisk knihy Tanec divošky, která otevřeně vypráví o opravdových, více či méně intimních setkáních žen s různými muži.
Autor: Magda Křepelková
Ledeč nad Sázavou, Kraj Vysočina, Česko
Všetko alebo nič. Projekt skončil 12.11.2020 v 14:22.
Neumím v životě nic nedělat, a tak když jsem z mnoha důvodů odešla z pevného zaměstnání, začala jsem psát knihy. Vždy mě zajímaly příběhy jiných lidí, dokázala jsem se do nich vcítit, naslouchat a poradit správný směr. Nyní se touto krásnou profesí živím - provázím ženy a inspiruji je. A knihou Tanec divošky, kdy jsem dala všanc i své vlastní prožitky a pocity, to všechno začalo. Uvědomila jsem si, jak je důležité otevřeně mluvit i o intimních zážitcích, které nás ovlivňují. Je totiž potřeba občas vyprášit naše třinácté komnaty.
Chci přinášet úlevu a humorné laskavé pochopení citlivých míst, která si nechceme přiznat nebo se za ně stydíme. A protože kniha už je rok rozebraná, ráda bych pomocí projektu HITHIT vybrala částku na její dotisk.
Ne nadarmo se říká, že nejvíce se naučíme ve vztahu. "Divoška" pomocí příběhů žen s různými muži proplouvá otázkami sebepřijetí, otevřenosti a léčby sexuality.
Čekejte velmi otevřený text, který odhaluje hloubky i temnoty ženské duše. Nikdy nevíme, co nám život přinese a je jen na nás, jak se k nečekaným situacím postavíme. Hlavním přínosem této knihy je, že si můžete uvědomit, že nemá smysl se za cokoliv soudit.
Tanec divošky je kniha inspirovaná skutečnými prožitky. Ženy v povídkách vynesly na světlo svůj nejdůležitější a většinou velmi intimní příběh s mužem a podělily se s námi o pochopení, ke kterému došly.
"Knížku jsem přečetla jedním dechem. Hodně příběhů mnou rezonovalo a některé mě zase „rozhoupaly“ k činu v práci s mým tělem. Takže Magdě moc děkuji." Šárka
"Včera jsem dočetla Tanec divošky. Nejsem moc velký čtenář, ale toto je knížka, kterou jsem po dlouhé době přečetla během chvilky. Je moc dobře, žes ji napsala. Myslím, že hodně žen (i já) nechce do oblasti sexuality moc vrtat. Tušíme, že to není ok, ale raději to necháváme zasuté. U tvého čtení si člověk hodně věcí uvědomí, "sáhne" si na svoje pocity, připomene si to, co je někde schované. Nejsem moc na povídání s holkama, ani nemám moc kamarádek, takže pro mě bylo moc příjemné "pobýt" alespoň takhle s jinými ženami." Lenka
"Krásný dobrý večer. No koukám spíše ráno....:-) Právě jsem dočetla knížku Tanec divošky. Nevím, co říct. Brečím, ale nejde to úplně. Bolí mě srdce a hrudník mám sevřený tak, že se nemůžu pořádně nadechnout. Děkuji. Moc děkuji za těch několik příběhů. Svůj příběh jsem celý pořádně nikomu neřekla, ale mám v něm více a více jasno. I díky téhle knížce. Děkuji a přeji Vám nádherné dny i noci....:-)." S láskou M.
"Přeji hezký podvečer. Knížku jsem přečetla téměř na jeden zátah...a obrečela ji. Jako obvykle mi do života vklouzlo to, co jsem nejvíce potřebovala. Tak snad konečně přijdu na to, kdo jsem a ne koho jsem ze sebe nechala udělat. Děkuji." Martina
"Milá Magdo, Díky za knihu. Trochu jsem marodil a trochu zapomněl. Nicméně knihu jsem přečetl na jeden zátah. Je to dobrá kniha a jediné, co mě mrzí, je skutečnost, že mi není 47, ale 67. Doufám, že Tanec divošky není knihou poslední." Svaťa
Když jsem si knížku přivezla z tiskárny, měla jsem ji týden doma a nikomu jsem o ni ani nešpitla. Došlo mi, že se bojím. Musela jsem čelit svému strachu z toho, že mě má rodina zavrhne, až si ji přečte. Že mě v některých příbězích pozná. Ptala jsem se, zda mi skutečně stojí za to takhle psát. A? Ano! Stojí. To jsem tehdy netušila, že příště napíšu ještě něco daleko horšího. :-) Ale reakcí už jsem se nikdy nebála.
"Během večera jsem muže – říkali mu Sam – potkala několikrát. Vždy v přítomnosti nějaké ženy, které se věnoval s naprostým zaujetím. Pozorovala jsem to jako divadelní představení. Napůl mě to dráždilo a druhou polovinou jsem dotyčným záviděla. Nebyl hezký, ale byl tak pozorný, ženám se ukláněl, bral je za ruku a nazýval je krásnými jmény. Překvapilo mě, že některé ženy si to viditelně užívaly a jakoby rozkvetly. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla tak okatě. Komediant – shrnula jsem si to pro sebe. Od tohoto muže raději dál.
Přesně v ten moment se ozval těsně za mnou. „Krásně tančíš. Jsi jak nádherná bohyně.“ Vyprskla jsem: „Vždyť to tady říkáš každé,“ a otočila se k němu čelem, abych viděla, jak se tváří. Nepopřel to. V naprostém klidu pronesl: „Však to tak je. Každá ji máte v sobě. U tebe je nádherně viditelná při tanci.“
Tím, jak jistě to řekl, mi zavřel ústa. Znejistěla jsem. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Otočila jsem se od něj a tančila jsem dál. Jen ta moje uvolněnost byla ta tam. „Znervózňuju tě?“ šeptl mi do ucha. „Proč?“ To vystihl. Byla jsem v jeho přítomnosti celá napjatá a jako v ohni. Nečekala jsem, jak bude přímý. Pokládal otázky, které mne zasahovaly. A dovedl být vážný. Vůbec mi to nezapadalo do obrázku, který jsem si stvořila. Vždyť to je komediant – připomněla jsem si. Trošku jsem se uvolnila. „Tančím raději sama, víc si to užiju.“ „Tak tanči pro mě,“ řekl a sedl si na zem přede mne. Tak to mě dostal. „Jdi pryč, takhle tu nemám místo,“ pokoušela jsem se ho vyhnat. Jen se usmál a zakroutil hlavou, že ne. Mohla jsem jít pryč já, ale něco mě tu drželo. Jeho pohled, kterým mě nespustil z očí. Díval se. Jak na potvoru začali hrát moji nejoblíbenější píseň. Teď mám odejít? Je to jako výzva.
„Jak ten mě štval,“ zasmála se pro sebe Zuzka. Jen se uculím a nechávám její slova bez komentáře, abych jí nepřerušila nit.
Zavřela jsem oči, ponořila se do hudby. Za chvíli mi to ale nedalo. Pořád tam je? Byl. Seděl a pozoroval. Naprosto soustředěně pozoroval každý můj pohyb, moje tělo, mne samotnou. Cítila jsem se jak nahá. A přitom – těžko vysvětlit – mi bylo dobře. V jeho pohledu nebylo nic urážlivého, žádný výsměch, nic hodnotícího."
...
Jak to bylo dál najdete v knize :-)
Další povídky jsou:
Dvířka z vězení, Probuzená krása, Poslední sestup do podsvětí, Virtuální milenec, Vysoká škola života, Tanec divošky. Každá vypráví jiný příběh prožitků ženy s mužem. Vypráví o pochopeních a nových možnostech.
Jsem Magda. Od roku 2011 pracuji na volné noze. Píšu knihy, ale také provázím lidi, když se ve svém životě nějak ztratí. Setkávám se s nimi při osobních konzultacích, osobně nebo online a přináším hlavně jiné úhly pohledu na věc. Vytvářím podpůrné materiáy, videa či audio nahrávky. Vyhledávám pro klienty klíče a nástroje, kudy dál. Radím, jak k sobě přistupovat laskavě a moudře. Pořádám i víkendové semináře, prostě tvůrčí aktivity všeho druhu se záměrem podpory rozvoje lidského vědomí a svobody. Jsem autorkou projektu Magdala, což je místo, kde nejste za nic souzeni a každá vaše zkušenost, ať už dobrá či špatná, je využita dobře. Toto místo může být virtuální nebo fyzické, dle situace. Projekt, který by se dal také nazvat "Učíme se příběhem, ideálně tím svým...", funguje online, korespondenčně jako doprovodná služba, (najdete na mém webu v sekci konzultace) a také jako vystoupení naživo. To samozřejmě momentálně neběží, ale věřím, že v příštím roce se někde u vás setkáme.
Můj web najdete zde: https://www.magdakrepelkova.cz/
Na FB jsem tu Magda Křepelková - doprovod, inspirace, nakopnutí
Proč sbírám peníze na dotisk knihy? Tak hlavně proto, že mě ženy o dotisk uhánějí. A také proto, že se chystám zveřejnit výše zmíněný živý projekt Magdala. Připravuji nový pořad, kde chci lidem přinášet témata, o kterých knihy mluví a moc ráda bych je všechny měla s sebou, aby se mohly dál šířit. Pro autora je prostě největší radost, když se knihy čtou, když kolují, půjčují se a cestují mezi lidmi. Miluju pak reakce čtenářů, kteří píšou, jak je příběhy ovlivnily, co díky nim prožili. Jsme v tom prostě všichni spolu.
Komentáre