Kniha Můj příběh jménem Policie

Jak to začalo

Když jsem v březnu roku 2019 - měsíc před mým dobrovolným odchodem od Policie České republiky, kterému předcházelo téměř dvanáct let služby "na ulici" - zveřejnil na mém blogu článek s názvem Jak jsem se stal policistou a proč jím už nemůžu být, nestačil jsem se divit. Po pár dnech jsem totiž zjistil, že článek četly desítky tisíc lidí a že byl citován rýznými informačními médii. Obdržel jsem nespočet mailů vyjadřujících podporu a pochopení, ať už od policistů, tak i civilistů. Rozpoutaly se vášnivé diskuse na sociálních sítích o všem, co jsem do článku napsal, zejména v souvislosti s tím, do čeho "obyčejný" člověk nevidí, tedy do principů policejní práce, do principů policejního řízení a vedení a do opravdového života běžného policisty.

A tak mě napadlo, že článek rozvinu. Pořádně rozvinu! Protože tohle téma si knihu rozhodně zaslouží!

                                Tak to je on - fotka úvodní části článku z mého blogu, který za to může... :-)

Co je můj cíl?

Kdo z vás skutečně ví, jaké to je být v této době a v této zemi docela běžným, řadovým policistou? Kdo z vás skutečně ví, čemu všemu se takový policista věnuje a co přitom prožívá a zažívá? A kdo z vás má tušení, co všechno se děje uvnitř, za policejní oponou? Mým cílem je tohle všechno, a ještě mnoho dalšího, objasnit a přiblížit. 

A protože mě vážně baví psát (můj blog zanedlouho oslaví dva roky od svého založení), napsal jsem o tom nejdříve zmíněný článek a později knihu. Proč článek nestačil? Protože se do něj vešlo jen velmi málo! Kniha je o pořádný kus bohatší a otevřenější, je v ní všechno, je prostě jinde!

Má to ale háček - ono napsat knihu je nesnadné, vyčerpávající a velmi zdlouhavé, ale vypustit ji do světa, to je něco mnohem náročnějšího! 

Pokud můj projekt uspěje - a já tomu bezmezně věřím -, vybrané peníze použiju na výrobu knihy, na níž mi už jednoduše nezbyly prostředky, protože jsem hodně utratil za korekturu a obálku, která je mimochodem prostě dokonalá! Nemyslíte? :-)

                              Článek, z něhož kniha vzešla, je stále hodně populární (k současnosti ho četlo 81 852 lidí)

Detaily

„Ráďo, rovnou se tě zeptám: Mám jít k policii? Uvažuju o tom už dlouho a ty jsi jedinej policajt, kterýho znám, tak mě zajímá tvůj názor.“ 

Radek se dlouze zamyslel, poněkud zvážněl a pak řekl: „Honziku, nemyslim si, že by to byla kdovíjaká výhra. Tahle firma je už pěkně ve sračkách. Nepřemýšlels o něčem jiným?“

Tenkrát jsem právě složil zkoušku dospělosti, a přestože mě Radkův názor zajímal, ve skutečnosti jsem už byl rozhodnutý: Stanu se policistou! Záhy jsem ale zjistil, že má představa o policistech, o jejich práci, ale také o samotné Policii České republiky není ani vzdáleně podobná skutečnosti. Realita se od policejních seriálů, filmů a domněnek široké veřejnosti zásadně lišila.

Když jsem pak opustil policejní školu a octl se „na ulici“, kde jsem dnes a denně řešil krádeže, hádky, rvačky, úmrtí, zažíval jen těžko vysvětlitelný stres, ale hlavně když jsem na vlastní kůži zažil, jak doopravdy funguje česká policie, na jakých principech stojí její každodenní činnost, jaké nároky jsou kladeny na práci jednotlivých řadových policistů, každým dalším odslouženým rokem jsem nabýval silnější přesvědčení, že tu něco není v pořádku. A opravdu. Není!

Tato kniha vychází z mých osobních zkušeností s téměř dvanácti lety služby na obvodním oddělení Policie ČR – základního a v určitém smyslu také nejvýznamnějšího článku v rámci policejní hierarchie. Přibližuji v ní postupný proces, kterým se ze mě stal policista, jak jsem se prvotně i průběžně seznamoval se vším, co policejní práce obnáší, a jak a proč jsem vlastně došel k rozhodnutí odejít do civilu, když na mě celou svou vahou dolehla ona slova o „firmě ve sračkách“.

Kniha zcela otevřeně předkládá ty nejzásadnější důvody, pro které je v dnešní době a v této zemi tak těžké býti policistou. Je určena všem, které zajímá policejní tematika, komukoli, kdo se chce o Policii ČR dozvědět něco, co je záměrně skrýváno, a já věřím, že to musí být řečeno.

... a ještě něco navíc

První tasení zbraně na nebezpečného pachatele, pátrání po ztraceném chlapci, okradená důchodkyně, pronásledování zloděje s nožem, podezření na úmrtí v bytě - to vše a mnoho dalšího jsou skutečné příběhy z mé policejní praxe, které v knize vyprávím.

Kdo jsem?

Nepovažuji se za žádného Robina Hooda či Zorra, pouze za člověka, kterému není lhostejné, co se kolem něj děje. Jsem táta malé holčičky a partner její maminky. Jsem do hloubky uvažující mladý muž, který rád píše. Ale vlastně jsem jen člověk. Nic víc, nic míň. :-)

Více o mně a mém psaní zde.

Proč to dělám?

Vnímám jako svou povinnost napsat pravdu o Policii České republiky, když se jí každý buď bojí, nebo ji neumí vyslovit...