CERMAQUE "LAMENT" - podpoř vznik rapového LP Jakuba Čermáka

6 dní do konce, vybráno 113 % z minimální částky, které je potřeba k dokončení desky. Dotáhneme to na 140 %?

Každý jeden předkoupený vinyl (nebo tři downloady) pro nás znamená o půlhodinu navíc, kterou můžeme s deskou ve studiu strávit a pilovat ji k úplné spokojenosti.
Předem moc díky za každou podporu a sdílení - jdeme do finále!
https://www.hithit.com/…/cermaque-lament-podpor-vznik-rapov…

Na beatu k titulní písni Lament pracuje můj dlouholetý kamarád a šikovný producent Lucas Bali, který stál i za beatem k rapové písni Benátky na albu Neboj. Text Lamentu zde:

LAMENT

Ještě pár let
budeme pást net
a ptát se na heslo
na wifi
až si ani nevšimneme
že jsme se tu vyvinuli
v samý jedničky a nuly
v samý ostře sypaný
ale otřepaný
riffy

Tohle je lament
za všechno, co chceme
ale neděláme
Tohle není žaloba
ale žalozpěv
Když se doba láme
Hudba je obdoba
dobře fungujících střev

Nikdo z nás neví, co se stane
ale každý z nás si volí
kde a za čím si chce stát
Tohle je lament
i chvalozpěv
na každou dobrou vůli
Tohle je chvalozpěv
i lament
za svět, co čeká na restart

Ještě pár let
budeme pást net
sušit hubu luhům
posílat háje do háje
a dokola si půjčovat
na umoření dluhů
až světlo zhasne
a čas řekne
to fakt ne
to není spirála
ale fakáč příštím generacím
základní cit
se vytrácí
v záplavě informací
a my navzdory jim
i kýblům dobré vůle
běžíme čím dál víc strnule
zarytí v životních situacích
jak dětské formule
v autodrahách
kuličky vzduchu
v našich vodováhách
připomínají spíš kulky
mozky se mění
v okoralé bulky
do kterých jako krysy
hryzají
ne zcela nezbytné
kompromisy
a my jen stahujeme půlky

Tohle je lament
za všechno, co chceme
ale neděláme
Tohle není žaloba
ale žalozpěv
Když se doba láme
Hudba je obdoba
dobře fungujících střev

Nikdo z nás neví, co se stane
ale každý z nás si volí
kde a za čím si chce stát
Tohle je lament
i chvalozpěv
na každou dobrou vůli
Tohle je chvalozpěv
i lament
za svět, co čeká na restart

Vrážíme do sebe
slova jak cepíny
Při zvláštním závodu
na vrcholy statistik a hor
presumpce viny
se rozmáhá jak mor
Kdejaký žvást
se stává rčením
a čas
strávený diskuzemi
brousí pravdu tak
až se hodí
chuděra
jen ku házení
pravda sekera
pravda 2.0
pravda žabka
která skáče, dokud neutone
pod dalším článkem
jako pod pontonem

Ale víš co
já se pro ní potopím
tolik jsem ještě pochopil
že slova jsou nádherná
ale změnu dělá čin
a jestli tam dole nestačím
vezmu sám sebe na ramena
třeba mi někdo z nebe
podá ruku
nebo to budeš zrovna ty
přišel jsem na svět nahatý
a nahý chci i odejít
a všechno mezi tím
chtěl bych vše řádně zaplatit
pomilováním místo pomejí
soucitem místo lhostejnosti
frajerstvím místo frajáctví
fascinací místo apatie
dobrou vůlí místo vychcanosti
něhou a chybami a darem fantazie
místo abych zase
zklamaný
svůj život
odvíjel jak vlasec
na cizím prutu
nekonečného prudu

Jestli je život školou
chci s něhou
věřit pudům
a za heslo mít ještě chvíli budu
Komenského
schola ludus

Tohle je lament
za všechno, co chceme
ale neděláme
Tohle není žaloba
ale žalozpěv
Když se doba láme
Hudba je obdoba
dobře fungujících střev

Kromě rapového LP souběžně čile pracujeme i na novém akustickém EP, kde prvně zachytíme naše současné kapelní trio a které budeme za týden natáčet v krásném studiu Aluna (https://www.nahravacistudioaluna.cz/).
A protože náš legendární kapelní fond je opravdu pouhou legendou, rád bych nahrání obou desek pokryl z větší části z hithitu, takže se neostýchejte dál předkupovat některé z našich odměn - vč. například downloadu toho paralelně chystaného EP - cílová částka byla částkou minimální a každá stovka navíc se určitě zužitkuje!
https://www.hithit.com/…/cermaque-lament-podpor-vznik-rapov…

Na akustickém EP budou 4 nové písně, včetně písně Gamebook, ve které jsme v pátek prvně ve Frýdlantu posadili našeho bubeníka Martin Barinec za kytaru - a takhle mu to slušelo.

Jsme hrdinové gamebooku
ve kterym chybí stránky
Jsme zrnka pepře uvízlý
na dně plný slánky
Jsme zajatci kalendářů
město nás k sobě mačká
od nájmu k nájmu
od voleb k volbám
cvičíme na cizích značkách
Jsme kurvičky podivnejch prací
i chlapáci z donucení
Už dlouho nejsme na svym místě
ale jiný nen

Promiňte, že řvu jak tur
to někdy město bolí
Jsem plný srostlých fraktur
šermuju se zlomenou holí

Ale není lepší školy
než být občas takhle v kleče zemi solí
Jen, prosím, nechci zkysnout
ani zhořknout
ani stěžovat si na cokoliv
co jsem si sám zvolil

Jsme správci souborů
jsme čárky ve větě
jsme chtě nechtě obyvatelé
jen těhletěch těl

už dlouho nejsme na svym místě
ale jiný není

84 % za 12 dní! Moc děkuju za důvěru, s kterou si předkupujete vinyl, download nové desky a další odměny, abychom mohli dokončit mou první rapovou desku!
Tady je další textová ukázka. V tracku CTRL-S mi bude hostovat tasmánský čert teplického rapu David Vinkler a jako podklad použijeme beat od nejmladšího participanta na desce, talentovaného Mikuláše Smoleňe

jak doktor Oktopus
rameny
mávám na potopu
kořeny

někdo mě ze země vytrh

všechno to vezme vítr
všechno to vezme vítr

stažený půlky
i válku s Turky
vyhlášenou přes Twitter

všechno to vezme vítr
všechno to vezme vítr

svlečenou kůži
jméno i růži
okvětní plátek i trn

všechno to vezme vítr
všechno to vezme vítr

servaný peří
tučňáků kteří
tankeru ucpali filtr

všechno to vezme vítr
všechno to vezme vítr

přiznávám tady
celkem nestřízliv
že sobě za zády plaše
na zapřenou věřím
na ozvěny a rodokmeny duší
ale dokud chodím živ
kolem horké kaše
nerad bych se vrážel
zrovna do těchhle dveří
nerad bych o tom věděl víc
než tuším

zbloudil jsem z paneláku
do země zázraků
za všechno nejmíň dvakrát děkuju
ale stejně doufám, že podruhý se nenarodím
nechci být další unavenej voják
nechci být další unavenej chlap
kterej světem nevýslovně dojat
stokrát se slovem světa chyt
a nikdy nedochňap
chci najít odvahu
zuřivě pořád nemačkat
ctrl-s
ctrl-s
ctr-s
chci hořet jenom jednou
ale za to fest

přišli jsme ze sudet
laškovat s osudem
budem tu jen
dokud jiný den
neřekne, že už tu nebudem
jestli se ještě za nás
sesype věk elektřiny
budeme z prvních
koho čas
ošmelí o vteřiny
budeme z prvních
koho chytí za potulku
takže se koukej, Dejve, honem
osmělit
a zaštěkej svojí druhou půlku
než nás strčej do útulku...

(...... DEJV REPUJE SVÝ OHŇOSTROJE…..)

… všechno to vezme vítr
všechno to vezme vítr

stažený půlky
i válku s Turky
vyhlášenou přes Twitter

všechno to vezme vítr
všechno to vezme vítr

svlečenou kůži
jméno i růži
okvětní plátek i trn

všechno to vezme vítr
všechno to vezme vítr

ale je podstatou entropie
že z ní nový život tyje

želvušky
už to dotáhly
na měsíc
a i kdyby jak žaludky
vyvrhla se moře
a vzplály všechny lesy
pravda a láska časem
zase zvítězí
protože princip nezabiješ
a stvoření tíhne
k jednoduché a přímé
kráse
bez masek a faset
jsme prachem hvězd
a v prach se obrátíme

byť přiznávám tady
celkem na kaši

že všechno to rozpráší
vítr

Dnešní ukázka z chystané desky Lament je asi nejintimnějším textem na celém albu. ALIENI je rap pro Agátku, o smrti jejího pradědy, její prababičky a její praprababičky. Předvčírem jsme k němu na rozvrzanej klavír vymýšleli beat s Kaiou Machem. Včera přišla zpráva o smrti veliké bojovnice a jedné z nejenergičtějších žen, jaký jsem měl kdy štěstí poznat, smutná zvěst o smrti krásné Jitky Šuranské. I jí v těle rozkvetlo černé bodláčí a s těma "starýma věcma vzadu v koutě" bojovala statečně a s elánem, zůstává po ní dlouhá ozvěna smíchu, optimismu a krásný hudby, děkuju za všechna setkání, těžko to někdy dorovnat, mysleme na ní...

můžeš se tvářit
že se tě to netýká
můžeš se tvářit dospěle
že jsi se vymanila z kouzel
ale smutek se hojí dlouze
jako rána v těle
diabetika

vlak z Lipníka
dnes vyráží
z úplně jiné koleje
ale dole je
pořád zem
a nahoře nebe je
tak řekni, před čím
a kam utíkat?

pomalu obden brečím
u rádia
ale nad dědovo smrtí
zatím ani slza
jen je dnes všechno nějak větší
Fantova kavárna
obloha i mrzák
který mi plaše vrací drobné
a štěstí mi věští
jakoby tušil
že ve vlaku jsem klimbal
a ve snu mluvil s mrtvou duší…

Ty starý věci vzadu v koutě
co vždycky znovu přerostou tě
ty starý věci v rodinách
který se ti v těle napínaj
jako vetřelec v Sigurney Weaver
i když tě čas
už dávno z dětství vyvrh…

na chodbě někdo
srká okenu
a není čím umít
upatlané sklo
je špatně vidět
jak puká kůra nebe
jak měsíc úsměv svěsil
jak petardy děsí
pouliční směsy
někde uvnitř domu k tomu
malá holka šeptá
neboj se bratříčku
to ještě nejsou tanky
zatím si dovedeme
ubližovat sami
v peřinách leží
chladnoucí tělo naší mámy
kdo najde odvahu nám vysvětlit
že je možné nežít?
říkala, že jí v bříšku tlačí
zlé černé bodláčí
neboj se bratříčku
bude to naše ledová královna
ale nedívej se na ní
na tohle těžko stačit
těžko to někdy dorovnat
brzy ji odnesou
já naposledy obejmu tě
a pak nás dva přesadí
jako tůje v živém plotě
těžko to někdy pozhasínat
ale stejně si tu frontu vystůj
a převezmi otež
jednou prý napíšou
matce tvého syna
do úmrtního listu
že měla zhmožděné a rozdrcené
srdce
těžko to někdy pozhasínat
bratříčku
půl století s tebou stráví jiná
a stejně umřeš jako vdovec
tvojí první
na zemi u špajzky
celý bílý
s baterkou rozžhnutou
do rána
na nás
kteří jsme tu zbyli

Ty starý věci vzadu v koutě
co vždycky znovu přerostou tě
ty starý věci v rodinách
který se ti v těle napínaj
jako vetřelec v Sigurney Weaver
i když tě čas
už dávno z dětství vyvrh…

všechny ty příběhy
si neseš, koťátko, v krvi
jestli je rozvineš
anebo odevzdáš, nevím
řeká má vždycky 2 břehy
i ta nejvíc prudká
a snad
až se s ní utkáš
sevřeš se s láskou v náruči
a snad
tam, kde je proud nejprudší
vylezeš na ten břeh
kde budeš šťastná
a snad
nezláká tě chlad
a snad
hned zas do vody neskočíš

Každý koncert je bitva

Každá píseň je modlitba

Každé slovo je břitva

kterou si můžeš

ale nemusíš podříznout žílu

Chceš si být sám rájem?

Chceš být samurajem?

Chceš vzít nůžkama kámen?

Chceš být Sandmanem i Sandokanem?

Nejdřív vem písek

a umyj si dřez

ukliď svůj stůl

utřiď svůj vztek

a do sebe si vlez

před sebou totiž vesměs

ještě nikdo neutek

To všechno jsem si řek

už tolikrát

a znova se připek

na žhnoucí dno dne

jako špek

na sporák

Když je něco jasné

je to jasné hned

a když to jasné není

nebude to jasné nikdy

Takže musím začít znova

a musím začít teď

Krvaví beránci

po nebi klopýtají

těžko je někdo spočítá

Kdo s prsty na spáncích

před sebou smutek tají

má ráno ústa rozbitá

Rozhodčí ocelí udeřil o srdce: cink!

Tvá tvář je odřený boxerský ring

Vrásky jsou lana

pády namáhaná

Ústa jsou první

otevřená rána

Základní výzbroj už nebude jiná:

plátěná taška a v ní láhev vína

Taktika?

Do ticha před sebou do noci utíkat...

Být konzistentní

ale nezarůstat trávou

Být zásadový

ale pokoušet se nezkamenět

Jít pevně nohama na Zemi

ale kotvit hlavou

v oblacích

Nevzdávat naději

a raději se občas ztratit v rozparcích

než v neustálých rozpacích

Nebát se zhasnout

když se nedá svítit

Nebát se být troubou hlásnou

i poslednímu z lidí

Do rána vydržet mít sebe i svět rád

najít si dobrou, hodnou ženu...

Tolik si ještě řeknu rad

a stejně přes noc všechny zapomenu

Krvaví beránci

po nebi klopýtají

těžko je někdo spočítá

Kdo s prsty na spáncích

před sebou smutek tají

má ráno ústa rozbitá

Každý koncert je bitva

Každá píseň je modlitba

Každé slovo je břitva

kterou si můžu

ale nemusím podříznout žílu

ZA HRANOU

Do masa nebe
pevně zahryznutí
už nám tak jebe
z poměřování pér
a HDP
už jsme tak daleko
že každé naše rozhodnutí
každý náš nádech o překot
někomu někde ublíží

Co odpovím
až se mě mlha zeptá
jak jen jsme takhle
zvládli žít?

Někdy si říkám:
Ať už jdou do řiti
ti přesluhující prevíti
co kopali hrob světu
a teď litují Grétu
že nebude mít maturitu
ani ová
v příjmení
ať se jdou schovat
ať už je někdo založí
do tlustého šanonu
a zapomene v archivu
dlouhého a zbytečného mamonu
ať už přestanou prasit
každý náznak krásy
ať přestanou lhát, že nejvíc záleží
na tom, co můžeš zpeněžit

Ale ne,
hněv není řešením nikdy a ničeho
a dost težce je přece
i bez něho

K čemu by bylo zachovat život
kdybychom přišli o něhu?

Lišejník vždycky přemůže traverzy,
jsou celé říše zarostlé pýrem
i deštnými pralesy
kopce, co byly kdysi chrámy
bozi, co zůstanou navždycky sami
některý z nich asi smál se nezřen
když loni vědci našli laserem
zapomenuté předmájské město
na 20 milionů lidí tu žilo
vraždilo se a souložilo
na území velikosti Londýna
a není přesto
na co vzpomínat

Přítomnost není nevinná
ale minulost je protřelá bordelmamá
s dýkou a oprátkou v peřinách
a nahá křičí na nás
hlasem ostrým jako katana
jako první dáma Keny Arkana:
musíte znovu stát se lidmi!

Ale řekni mi:
byli jsme lidmi někdy vůbec?
Možná že není kam se vracet
možná je tohle civilizace
z posledních
ale teprve
první šance
usmířit v sobě satana
dát vale maskám
a stehem své krve
jemně a pevně
prošít horizontálu času
vertikálou, které se říká láska

Všechen ten zmatek
mezi námi
Všechno to uhýbání
před pravdou
jako před tsunami
Všechen ten křik
proti vlastním stínům
i proti zkurvysynům
kteří si hrajou s jazykem a s klimatem
jako kocouři s krysami
kterým už před ňákým pátkem
přerazili páteř

není to všechno křik proti času
křik proti životu
ve jménu jeho zachování?

je to hrozná
strašlivá myšlenka
ale pořád mě dohání
vrací se
jako sníh, který se opozdil
o celé měsíce

je to hrozná
strašlivá myšlenka
myšlenka prostá jako zástava srdce:

má to tak být.