Sobota utekla strašně rychle. Na zahradě bubnují o zem ořechy, takže je musím s paničkou a jejím tatínkem sbírat. Máme dva ořešáky. Jeden je super, jeho oříšky mají skořápky tenké a jdou loupat velmi lehce. Nevýhodou je, že na ně chodí i ptáčci a veverky. Když byl ořešák menší, stačili ho sklidit zvířátka sami. Teď je už jako dům a zbyde i na nás. Druhý ořešák je starší, mnohem větší, ale má ořechy s velmi tvrdou skořápkou. Jádra se musí ze skořápky rýpat nožem. Výhodou je, že tyto oříšky nikdo nesbírá a navíc je už nemusíte ani mlít, protože díky dolování jader ze skořápky po milimetrech z nich máte hned ořechový prášek. Tatínek paničky ale tyhle oříšky loupe na zimu ptáčkům. Něco vyloupe a něco jim nechá ve skořápkách, aby si to vyzobali sami. Musel jsem taky pomáhat sklízet jablka, ale to dělal jen tatínek paničky, ona se zase válela u počítače a něco do něho datlovala. Odpoledne se šlo na pravidelnou procházku. Celé léto jsme jezdili na odpolední procházky k řece autem, aby nás nepopálil asfalt a taky abychom se cestou k vodě nepřehřáli. Teď už je jiná trasa, podzimní a tam se chodí pěšky. Jenže nám se včera nechtělo, navíc u řeky jsou vždycky nějací kámoši, takže jsme všichni čtyři stáli u auta tak dlouho, až nám tatínek paničky otevřel a jelo se autem zase k řece. Když nad tím tak přemýšlím, možná by se mohlo na procházky jezdit jen autem, ani bych nevystoupil a jen bych z okna kynul na pozdrav. I když to bych zase nemohl přečíst novinky na rohu u splavu a nemohl bych odepsat kámošům. Ne, radši budu chodit po svých. Navíc mi tatínek paničky chystá do auta nějaké vylepšení, myslím, že to bude šlehač mlíčka. Včera totiž pořád chodil okolo auta, něco si mumlal a chvílemi si lehal před auto. Takže je to jasný. Na přední nápravu přivaří šlehač, trubku natáhne k zadní sedačce a přidělá mi tam misku a tlačítko na ovládání. Jupí. Krásnou neděli a děkujeme s paničkou za podporu.