Neděli jsem s paničkou prolenošil. Přece jen nás noční přesun vyčerpal. Zejména paničku, ona jak nejde spát se slepicemi, tak je mrzutá, bolí ji hlava a taky se jí dělá špatně od srdíčka. Mám sice své finty, jak ji do postele zahnat, protože jsem borderka, ale když cestujeme, tak na paničku neplatí nic. Navíc jsme spali v Praze a domů jsme dojeli až v neděli ráno. Přijel pro nás s tatínkem paničky můj psí parťák mamutí labrador. Naštěstí. Nalezení jezevčíci jsou totiž strašně divocí, a jak někam s paničkou odjedeme, neví, jak ji potom přivítat. Však taky doma nastalo rodeo, když panička vystoupila z auta. Musela si okamžitě sednout na zem a oba nalezenci přes ni lezli hlava nehlava. Musí se ještě hodně učit, jak se správně chovat… I když, Kuba, ten mladší jezevčík, má talent. Pomalu se ode mě učí paničce signalizovat kolaps stejně jako já. Možná z něho jednou něco bude. Před obědem jsme vyrazili na malou procházku, protože nalezenci chodí na procházky jen s paničkou. Na oběd měla panička slíbené pečené masíčko se zeleninou a bramborovou kaší. Bohužel se to trochu zvrhlo a panička měla výbornou bramborovou kaši a zeleninu. To víte, chtěla ochutnat celá naše zvířecí parta (4 psi a 3 kočky). Ale my za to nemůžeme, že na paničku maso nezbylo, špatně to naplánovala kuchařka, to je jasný. No a po obědě jsme s paničkou usnuli a spali až do večera. Zvládli jsme už jen večerní procházku k řece. Tu si nenecháme nikdy ujít. Včera se obzvláště vydařila, protože se tam nějací novopečení vodáci učili ovládat lodě. A když vás obdivuje dav, je to vždycky lepší než jeden člověk. A úplně nejlepší je, když vás obdivuje Chuck Norris. A já vás všechny obdivuji a děkuji, že jste podpořili náš projekt a sdílíte ho dál.