Druhá část rozhovoru s autorem a režisérem Lukášem Vokounem.
Liší se Vaše úplně původní představa a nynější scénář?
Rozdíl je veliký. Mně se původně líbilo jenom něco mokrého – nějaká příšera, která by žila ve vodách. Měl to být typický béčkový slasher typu amerického hororu. Ta první vize Erbenova Vodníka se nemění. Když jsem si přečetl baladu, tak jsem si jenom říkal, jak ho uchopit vizuálně, a jak ho uchopit tak, aby se s ním dalo nějakým způsobem soucítit. Někdo mi třeba řekl, že pro něj je vodník, který rezonuje v Erbenově Kytici s Polednicí, něco nadpřirozeného, že se ty příběhy zrcadlí. Že je to něco, co nezasahuje do našeho lidského světa. Já jsem chtěl příběh polidštit. Stejně tak jako se dá polidštit Polednice ve smyslu, že je lidské mít strach o své dítě a kam až spěje mateřská láska. To také rezonuje ve Vodníkovi. Z toho důvodu jsem chtěl dát bytosti, jež je vnímána, že má nadpřirozené schopnosti, do našeho světa v kontextu mezilidských vztahů.
I proto jste oslovil Petra Konáše do role vodníka – že se znáte a že jste trochu tušil, že je to herec, který by to dokázal přesvědčivě zahrát, nebo je to čistě náhoda?
S Petrem jsme se předtím občas potkali, ale nebavili jsme se. Vzniklo to na doporučení mého kamaráda. Říkal jsem mu, jak bych si vodníka představoval. On mi dal tip na Petra Konáše, tak jsem ho oslovil a pamatuju si, že Petr byl nadšený.
Čím Vás Petr Konáš konkrétně zaujal?
Hlasem. Petr krásně zpívá a je nabitý pozitivní energií. Je sen pro každého režiséra pracovat s takovým člověkem. Ještě k tomu má tvárný obličej. Má velice modré a pronikavé oči. Až ho patřičně namaskujeme, tak budou skvěle vynikat.
Cílíte s filmem jezdit i po školách? Ne že by byl úplně výukový, ale hororová forma by mohla studenty bavit víc, než klasická četba, nemyslíte?
Určitě mě to napadlo. Chci cílit na střední školy, protože mají Kytici v povinné literatuře. Myslím, že tam to bude rezonovat víc. Vzhledem k tomu, že chci natáčet dost hororovým stylem, tak si nemyslím, že se to hodí pro žáky základních škol, ale určitě bych to chtěl dát na festivaly. Ve výsledku je učení se o tom daleko horší, než jsou balady samotné. Můj film vypadá akčněji, než čtení poezie může být. Možná na základě zhlédnutí zkusí číst i poezii. Třeba si řeknou, že i poezie může být drastická a má v sobě zajímavé příběhy.
Je to zatím Váš největší a nejtěžší projekt?
Stoprocentně. Nejtěžší je asi v tom, že na něj máme úplně stejně času jako na předešlé projekty. Bude mít však nejdelší stopáž, od čehož se odvíjí scénář. Herců je pořád stejně, jen teď mám na ně vyšší nároky. Dřív jsem úplně nevěděl, do čeho jdu. Teď mě tak trochu děsí, čím si budu muset projít, než to půjde ven. Tento film má největší rozpočet, tudíž vše okolo, včetně shánění lokací, je náročné, ale těším se na to. Chci, aby bylo všechno perfektní. To vyžaduje maximální přípravu a příjemné prostředí pro celý štáb.
Kolik navštívíte lokací?
Čtyři – dům, který se vyskytuje v blízkosti jezera, jezero jako takové, kde jsou krásné skály, na kterých bude vodník sedět. Pak nedaleké kukuřičné pole a poslední jsou sklepní prostory.
Všechny prostory chápu, ale proč to kukuřičné pole?
V příběhu hraje pole význam ztracenosti. Chtěl jsem oddělit lokace a chtěl jsem do příběhu zakomponovat žlutou barvu. Inspiroval jsem se filmem Děti kukuřice od Stephena Kinga nebo filmem Ve vysoké trávě od téhož autora. Další inspirací mi byl film Midsommar od Ari Astera. To jsou horory, které se natáčejí ve dne. Chtěl jsem si také zkusit natáčení hororu ve dne a hledal jsem něco podobného jako význam ztracenosti. V příběhu Vodníka je, že když zabil to dítě, tak ho pochovali právě za domem v kukuřičném poli.
Scénář na začátku příběhu je až moc patetický schválně, aby vynikla láska a nenávist, nebo to má jiný význam?
Zřejmě narážíte na tu prvotní povídku… Povídka není úplně hotový scénář. Jsem strašně špatný tvůrce dialogů. Je to spíš shluk poznámek, jak chci zhruba příběh vést. To znamená, že když tam člověk řekne „budu Tě milovat do smrti a obětoval bych za tebe život“, tak chci, aby tam zaznělo něco podobného, protože to rezonuje s tím koncem povídky, aby byla jasná ona láska versus nenávist.