Slovensky
Česky
English
Napadení Gruzie, Ukrajiny i napjaté dění na ukrajinské hranici v z konce roku 2021 a začátku roku 2022 mají méně nápadný, ale klíčový společný znak. Ruské tajné služby operují v sérii akcií, které připravují záminku pro napadení země, na kterou Putinův režim cílí. Poprvé si to Kreml odzkoušel v Čečensku.
Celé dění v roce 1999 bytostně souviselo s nástupem Vladimira Putina a jeho okolí k moci. Nebylo tajemstvím, že bývalé vedení tajných služeb transformující se KGB, v čele s Vladimirem Putinem nebylo spokojeno s demokratizací spojenou s rozsáhlými privatizačními procesy a prudkými změnami mocenských struktur v zemi. Částečně šlo o oprávněné rozhořčení ze skandálu, ve skutečnosti ovšem byly hlavními motory snahy tajných služeb vymáhat z privatizace vyšší provize a uchopit zpátky ztracenou moc v bezpečnostních složkách.
Nejhlasitěji se o návrat k moci hlásilo vedení tajných služeb FSB a GRU. Série tajných akcií a změn v prostředí organizovaného zločinu vyvrcholila na podzim 1999, těsně před prezidentskými volbami naplánovanými na jaro 2000. Popularita prezidenta Borise Jelcina prudce klesla a do Kremlu se do poradních a bezpečnostních struktur vetřeli Vladimir Putin a jeho partneři.
Jak se později ukázalo, náhodou nebylo ani to, že právě v tomto období otřásly ruskými městy jako Moskva, Bujnaksk a Volgodonsk bombové útoky označeny za teroristické útoky. Nesly řadu podezřelých znaků, které nejlépe popsal titul Blowing Up Russia, který nyní vyjde v české verzi Rusko v plamenech.
Vedení ruských tajných služeb označilo za viníky čečenské separatistické vůdce. Paradoxní je však fakt, že v daném období Čečenci nebyly daleko od uznání autonomie ze strany mezinárodního společenství. I když je zvykem teroristů chlubit se jejich skutky, Čečensko jakékoliv zapojení do výbuchů v Rusku odmítlo. A sled následujících událostí ukazoval, že pachatelé vražd na civilním obyvatelstvu skutečně nepocházeli ze zahraničí. Teroristé, kteří připravili zářijové výbuchy, sledovali linii nejmenšího odporu. Nejprve použili své „krycí dokumenty“ k pronájmu několika suterénních a polosuterénních místnosti v ruských městech. Pak naskladnili výbušniny a naskládali na ně pytle cukru a čaje či balíčky instalatérských potřeb. Cíle byly vybrány ideálně. Pravděpodobnost setkání s policií před budovami v nemoderních obytných zónach není obvykle příliš vysoká a ve vchodech obvykle nejsou žádní domovníci.
Teroristé nastražili správné množství výbušniny potřebné k úplnému zničení jejich cílů. Zdálo se, že teroristé byli dobře vycvičeni nejen v sabotážích, ale také ve zpravodajské práci: věděli, jak se vyhnout sledování a žít pod předpokládanou identitou. Ani roční kurz v tom nejlepším speciálním školicím středisku není dostatečně dlouhý na to, abyste se to všechno naučili. Zdálo se tedy, že se obyvatelé budov zasažených výbuchy stali obětmi profesionálních teroristů. A jediní profesionální teroristé pracující v Rusku byli ve strukturách FSB a GRU. Když se čečenští vůdci z oficiálních vládních i separatistických náboženských kruhů (po první ruské agresi v Čečensku 1994-1996, rozbujel v zemi wahhábistický radikalismus) o útocích v Rusku dozvěděli, byli zděšeni. Věděli, že jde o hru, která má za cíl nasadit jim psí hlavu.
Čečenci věděli, že není v jejich zájmu provádět jakékoli teroristické útoky. Veřejné mínění bylo v dané době v Rusku i na Západě na jejich straně. Čečencům je třeba také připsat uznání za to, že svou účast na těchto bombových útocích vždy popírali. Zde je to, co k tomuto bodu řekl Ilyas Achmadov, ministr zahraničních věcí ve vládě Aslana Maschadova:
„Otázka: Ve Francii mluvíte, jako by každý věděl, že teroristické útoky v Moskvě a Volgodonsku byly vykonstruované ruskými tajnými službami… Máte k tomu nějaké důkazy? Odpověď: Samozřejmě. Během poslední války jsme nikdy neprojevili sebemenší sklony k něčemu takovému. Ale kdyby to organizoval Basajev nebo Hattab, mohu vás ujistit, že by se neostýchali přiznat to. A co víc, každý ví, že neúspěšné bombardování v Rjazani zorganizovala FSB. Sám jsem sloužil v armádě jako demoliční důstojník na vojenském cvičebním místě a moc dobře vím, jaký velký rozdíl je mezi výbušninami a cukrem.„ Maschadov mluvil o tom, že za útoky nemohla stát oficiální ani partyzánská vláda v Čečensku. Když uváděl město Rjazaň, narážel na plánované útoky, které byly zmařeny. Ruská tajná služba FSB byla po dlouhém zapíraní nucena přiznat, že plánované útoky měla na svědomí, ale označila je za cvičení, kde místo výbušniny hexogen použila cukr.
Celý text na Biztweet.cz