Držitelka ceny pro dobrovolníky Křesadlo zakládá Nadační fond Minga. Pomozte mu na svět a podpořte tak domorodou oblast Ekvádoru vysoko v Andách, ve které působila jako dobrovolnice a pomáhala se vzděláváním i stavbou obydlí nejchudších obyvatel.
Autor: Eliška Ochoa
Praha, Hlavní město Praha, Česko
Všetko alebo nič. Projekt skončil 28.1.2022 v 12:49.
Před třemi lety jsem pomáhala rok jako dobrovolnice v Simiatugu, domorodé vesnici vysoko v Andách Ekvádoru, o jejíž existenci mnohdy neví ani samotní Ekvádorci. Život místních obyvatel jsem tak mohla poznat opravdu zblízka, včetně mnohých problémů, kterým musí čelit.
Mimo diskriminaci a nedostatek základních potřeb jako je pitná voda, kanalizace, či z části elektřina, je to především extrémní chudoba a nedostatečný přístup ke kvalitnímu vzdělání a pracovním příležitostem.
Mým snem je založit Nadační fond Minga a pomáhat místním lidem, především domorodým dětem se studijními náklady a domorodým ženám znevýhodněným na trhu práce.
Také projektem podpoříme komunitní rozvoj místního venkova, a to stavbou udržitelného komunitního centra s využitím tradičních technik a materiálů.
Spolu s místními ženami již plánujeme vzdělávací aktivity pro děti a ženy, které budou v centru probíhat.
Dalším cílem projektu je vzdělávat o místní kultuře u nás v Česku. Chceme se podělit o naše znalosti místních tradic a života domorodých obyvatel formou přednášek a projektů pro školy i veřejnost. O své zkušenosti v Ekvádoru také v současné době píšu knihu.
Do Ekvádoru jsem odjela v roce 2018 s programem Adopce Nablízko. Tato zkušenost mě hluboce proměnila a když jsem zblízka poznala podmínky, ve kterých zdejší lidé žijí, vzbudilo to ve mně touhu jim pomoci ještě o trochu více. Poté, co měl manžel naší kuchařky nehodu na motorce a nebyl kvůli nedostatku prostředků převezen do nemocnice ani nijak ošetřen, spustila jsem iniciativu na pomoc s léčebnými výdaji.
Reakce lidí z ČR byla úžasná a příspěvků se sešlo více, než by bylo moudré darovat jedné rodině. Tak vznikl dočasný projekt Fond solidarity, který podporoval nejchudší rodiny a studenty dané oblasti po dobu mého pobytu.
Pomohlo se se stavbou obydlí pro rodiny, které například měli místo střechy pouze igelit, nebo měli děravou střechu a tak v období dešťů nemohli vařit, protože měli mokro v kuchyni (vaří na ohni). Jiné rodině se nakoupila hospodářská zvířata, které musela rodina prodat, aby měla na lékařské vyšetření maminky umírající na rakovinu. Také jsem pomohla dětem matek samoživitelek se studijními náklady a stavbou sprch pro místní internát, aby děti mohly studovat ve vesnici a nemuseli docházet každý den několik hodin pěšky. Organizovala jsem různé volnočasové aktivity a podporovala je i materiálně nákupem potřebných pomůcek.
Za tyto aktivity jsem v roce 2020 získala ocenění pro dobrovolníky Křesadlo - cenu pro ty, kteří pomáhají vykřesat jiskru lidství.
Se svými znalostmi, fotografiemi a dalšími materiály jsem spolupracovala s organizací SADBA na vzdělávacím projektu Dnes jím jako Ekvádorec, do kterého se v letech 2020-21 navzdory pandemii covid-19 zapojilo cca 60 českých škol. Mé příběhy také byly publikovány v brožurce Barevný Ekvádor.
Postupně vznikla myšlenka na založení nadačního fondu, aby se obyvatelům Simiatugu mohlo pomáhat dlouhodobě.
Program udržitelného rozvoje se bude realizovat skrze tyto projekty:
Podpora talentovaných žáků skrze kmotrovství – koupě školních pomůcek, doučování, vzdělávací volnočasové aktivity, zajištění studia na universitě, apod.
Podpora podnikání žen – zlepšení kvality řemeslných výrobků, podpora a školení v marketingu, distribuci produktů a také export a prodej do zahraničí.
Stavba a zprovoznění udržitelného komunitního centra:
Abychom trochu decentralizovali pomoc, která bývá poskytována výhradně Simiatugu, komunitní centrum postavíme přímo v domorodé komunitě Salaleo, která je vzdálená tři hodiny chůze (přibližně 10-12km) od centra Simiatugu. Obývá ji okolo 500 domorodých obyvatel a v blízkosti se vyskytují další tři početné komunity Mindina, Cascarilla a Cutahua.
Centrum postavíme s využitím ekologických materiálů a původních tradičních domorodých technik, které se dnes již zapomínají. Skrze spolupráci s architektonickou firmou, která těmito technikami staví moderní domy, chceme místním ukázat, že jejich tradice má smysl a je o ni zájem i v jiných vrstvách společnosti. Navíc jsou tyto materiály dostupnější a poskytují lepší podmínky, než nově využívané bloky cementu či zinkové plechy.
K realizaci stavby využijeme hromadnou mingu, takže se domorodci naučí tyto techniky opět používat a budou je moci využívat ke stavbě vlastních obydlí.
V centru budou probíhat vzdělávací akce pro děti i dospělé, volnočasové aktivity pro děti a dále rekvalifikační kurzy, školení v oblasti správného stravování především dětí a těhotných a kojících žen, školení ohledně domácího násilí a práv žen, kurzy s tématikou podnikání pro ženy i školení prevence alkoholismu.
Nezbytnou součástí centra budou studijní prostory s malou knihovnou a počítači, které rodiny nemají a děti je často potřebují ke studiu.
Zároveň centrum bude sloužit k příjmu dobrovolníků, školitelů či turistů, kteří tím získají možnost dojet přímo do komunity.
Ve spolupráci s Al Cubo Arquitectura v centru zavedeme pilotní udržitelný model, který vyřeší základní chybějící služby. Využijeme moderní ekologické metody rezervoárů dešťové vody s biofiltry a suché záchody, případně i solární panel. Na pozemku náležícímu k centru také budeme aplikovat zásady permakultury s využitím ekologických hnojiv, abychom dosáhli diverzifikace pěstovaných plodin a pomohli tak bojovat s dětskou podvýživou. Cílem je, aby se tento udržitelný model postupně mohl přenést do jednotlivých rodin i dalších komunit.
Všechny aktivity v centru budou organizovány s respektem na lokální tradice a způsob života a se snahou podpořit kulturní identitu domorodců.
Původní obyvatelé a také ženy a děti jsou podle OSN prioritní, zranitelnou skupinou. Je to dáno právě jejich dlouhodobou, historickou diskriminací a nerespektováním jejich lidských práv.
I přes svou vytrvalost, za několik staletí nadvlády původní obyvatelé Simiatugu ztratili většinu své kultury, tradic, jazyka, i náboženství a tím i svou identitu.
V Ekvádoru fungoval systém haciend. To byla obrovská panství, velkostatky s rozsáhlými pozemky, přičemž domorodí obyvatelé usídlení na tomto území museli pro majitele půdy, patrona, pracovat jako nevolníci v nespravedlivých podmínkách. Ačkoliv v důsledku zemědělské reformy z roku 1964 měli patroni vrátit pozemky původnímu obyvatelstvu do komunálního vlastnictví, v oblasti Simiatugu se tak nestalo až roku 1980, kdy se obyvatelé Simiatugu vzbouřili a haciendu dobyli.
První domorodé školy v Simiatugu vznikly teprve v 70-80 letech 20. století.
Ještě v nedávné minulosti byli domorodci ponižováni, využíváni a vykořisťováni, a jejich lidská práva byla hrubě porušována. Následkem toho žijí obyvatelé Simiatugu dodnes v hluboké chudobě.
Navzdory všemu se místní lidé umí radovat, jsou vděční a inspirují svou skromností a vytrvalostí.
Mým snem je pomoci tomuto národu opět se postavit na vlastní nohy a pocítit místo studu hrdost za svůj původ a lásku k vlastním tradicím. Věřím, že jedině skrze poznání své vlastní historie a skrze vzdělanost se toto násilné „zlomení“ původního lidu může zase pomalinku začít napravovat.
Simiatug je poměrně odříznutý od zbytku Ekvádoru.
Žádná doprava do domorodých komunit neexistuje, přestože některé jsou vzdálené až 5 hodin chůze od centra Simiatugu.
Ve většině komunit již sice existují školy, jejich kvalita není příliš vysoká. Studium ve městě není ve finančních možnostech většiny rodin.
Mnoho dospělých nemá žádné vzdělání a neumí číst ani psát.
Další velký problém Simiatugu je extrémní chudoba a s ní spojené problémy jako dětská podvýživa, nedostatek pitné vody a dalších základních potřeb, alkoholismus a s ním související domácí násilí, znevýhodnění žen a migrace obyvatel do měst kvůli nedostatku pracovních míst.
Rodiče proto své děti živí prací na poli, chovem dobytka a také ruční výrobou řemeslných výrobků, které jednou týdně prodávají na trhu.
Vinou diskriminace a ponižování již od dob dávné minulosti jsou ale často ženy nuceny své zboží prodávat pod cenou.
Více o příběhu Blanquity si můžete přečíst tady.
Rozsáhlá farnost Simiatug se nachází v centrální části Ekvádoru v západním pásmu And, v rozmezí 2800 až 4000 metrů nad mořem. Náleží provincii Bolívar. Průměrné denní teploty nepřesáhnou 10°C. Území se skládá ze 42 domorodých komunit rozptýlených na obrovské ploše hor, z níž největší je Simiatug-centrum jakožto vesnice, do které se z okolí běžně dochází za vzděláním, prací i nákupy.
V populaci čítající téměř 12 tisíc obyvatel převládají ženy. 95% těchto obyvatel je domorodého původu.
Účelem je vzájemné obohacení prostřednictvím kulturní výměny a posílení udržitelného rozvoje farnosti Simiatug a jejích obyvatel.
Ačkoliv příjemcem pomoci jsou Ekvádorští domorodci, nechceme, aby energie proudila jen jedním směrem. Vycházíme z domorodého principu Randi-Randi, který nastoluje rovnováhu mezi dáváním a přijímáním.
Nezbytnou součástí tohoto projektu je propojovat svět domorodých obyvatel Ekvádoru s obyvateli České republiky, a to především snahou sdílet místní hodnoty a zprostředkovávat život v odlehlých oblastech Simiatugu a jeho okolí, přinášet zajímavé informace z místních tradic, historie a kultury.
Do budoucna rádi pomoc rozšíříme i mezi další domorodé skupiny Ekvádoru, například do Amazonie, kde mají o naši podporu zájem, a poté klidně ještě dál. Domorodých i jinak znevýhodněných obyvatel, a především žen, je v celé latinské Americe i zbytku světa mnoho.
Více o SDG's zde.
Vybraná částka bude použita v první řadě na právní podporu, legalizaci a další nezbytné kroky ke spuštění nadačního fondu. V druhé řadě budou peníze použity jako první vklad zakladatele do nadačního fondu a postupně se z nich budou realizovat první kroky výše zmíněných projektů.
Minga je v latinské Americe tradiční způsob komunitní spolupráce, dobrovolná účast rodiny, přátel či sousedů na aktivitách přispívajících k dobru komunity.
Funguje jako vzájemná výpomoc při sklizni, stavbách domů či opravách veřejného prostoru. Přispívají muži, ženy i děti - někdo zajistí občerstvení, jiný nářadí, další sílu.
Minga je velmi poctivě zorganizované kolektivní utváření společného prostoru. Odehrává se v radosti, v rodinném prostředí, v sounáležitosti a ve vzájemném respektu. Znamená spolupráci a sdílení, přiložit ruku k dílu, je opakem lhostejnosti a individualismu.
Já jako někdo, kdo toho tolik získal během poměrně krátké etapy života v jedné polozapomenuté vesničce uprostřed Ekvádorských And, cítím zodpovědnost i touhu darovat jim kousek ze sebe a pomoci do té míry, do jaké je to v mých silách a schopnostech.
Bez vás to ale nezvládnu.
Svolávám tedy na pomoc všechny dobré duše, které potěší zúčastnit se této velké Mingy pro Simiatug, Mingy pro Ekvádor a snad i Mingy pro trochu lepší a spravedlivější svět.
Pomůžete nám?
Milí podporovatelé a příznivci Mingy, děkujeme mnohokrát za všechnu podporu, kterou jste projektu dali. Bohužel se nám nepodařilo vybrat cílovou částku, což znamená, že vám v následujících dnech hithit vrátí vaše příspěvky a Minga nedostane nic. To ovšem ani trochu neznamená, že v projektu nebudem…
ViacejZa tým Minga (až z Ekvádoru!) moc děkujeme za vaši štědrost a podporu a přejeme vám krásné a požehnané Vánoce plné radosti a lásky. 🎄💝❄️A také to nejlepší do Nového roku! 🥂
Viacej
Komentáre