Jak to začalo?
Když jsem byl malý, měl jsem touhu poznat svět. Jednoho dne jsem se vrátil z práce domů, v garáži viděl tu svou malou koloběžku a bylo jasno! Pojedu do světa na koloběžce!
Co je můj cíl?
Cíl tohoto projektu je jasný. Vybrat co nejvíce prostředků na zhmotnění knihy, která může leckomu změnit i pohled na svět. To už nechám pouze na vás. A proto i díky vám a vaší podpoře, může tato kniha na jaře 2019 spatřit světlo světa.
Detaily
Každý má už od dětství různá přání. Mým přáním je poznávat svět a napsat o tom knihu. A to se právě děje. Už druhý rok po sobě jedu na své koloběžce Dobroběžce světem. Dnes a denně zažívám mnoho situací. Poznávám nové přátele i nové kultury, a dá se říct, že koloběžka otevírá dveře tam, kam bych se jinak nikdy v životě nepodíval. V mé knize nebudou chybět příběhy o tom, jak jsem se setkal s různými šamany v Amazonii, jak jsem pil legendární nápoj Ayahuascu nebo jak jsem měl možnost nakouknout do života legendární indiánské komunity Shipibo (v Peru). Proč si myslím, že neexistují náhody. O mé cestě na koloběžce k Annapurnám nebo k posvátné řece Ganze. Zjišťuji, že vše souvisí se vším a má to mnohem hlubší význam, než jsem si myslel.
… Více
Jak to začalo?
Když jsem byl malý, měl jsem touhu poznat svět. Jednoho dne jsem se vrátil z práce domů, v garáži viděl tu svou malou koloběžku a bylo jasno! Pojedu do světa na koloběžce!
Co je můj cíl?
Cíl tohoto projektu je jasný. Vybrat co nejvíce prostředků na zhmotnění knihy, která může leckomu změnit i pohled na svět. To už nechám pouze na vás. A proto i díky vám a vaší podpoře, může tato kniha na jaře 2019 spatřit světlo světa.
Detaily
Každý má už od dětství různá přání. Mým přáním je poznávat svět a napsat o tom knihu. A to se právě děje. Už druhý rok po sobě jedu na své koloběžce Dobroběžce světem. Dnes a denně zažívám mnoho situací. Poznávám nové přátele i nové kultury, a dá se říct, že koloběžka otevírá dveře tam, kam bych se jinak nikdy v životě nepodíval. V mé knize nebudou chybět příběhy o tom, jak jsem se setkal s různými šamany v Amazonii, jak jsem pil legendární nápoj Ayahuascu nebo jak jsem měl možnost nakouknout do života legendární indiánské komunity Shipibo (v Peru). Proč si myslím, že neexistují náhody. O mé cestě na koloběžce k Annapurnám nebo k posvátné řece Ganze. Zjišťuji, že vše souvisí se vším a má to mnohem hlubší význam, než jsem si myslel.
A aby nebylo všechno jen veselé, tak se rozepisuji i o strastech, o náročnosti, o psychice a taky o tom, jak to cestování někdy bolí - ať už na koloběžce nebo bez ní.
... a tady je malá ochutnávka...
Heeej, Amigo, kde to má motor prosím tebe? Vykřikuje na mě z okénka bílého pickupu jakýsi Pedro, uprostřed silničního provozu v Kolumbii, ve třiceti stupňovém vedru. Copak nevidí, že to motor mít nemůže?? No nemám motor! S úsměvem na rtech mu odpovídám jednoduchou španělštinou "no tengo motorores"....Ty nemáš motor? Vytřeští oči a s vyděšeným nevěřícným výrazem ve tváři se na mě dívá, jako kdybych mu právě oznámil, že jsem včera viděl Pablo Escobara, jak rozdává dětem dárky. Když už se hodlám zase rozjet a rozloučit, skočí mi do mého čao pozdravu....kde máš, amigo, pedály? Vyhrkne ze sebe na poslední chvíli. Slyším dobře? Ten člověk se mě ptá na to, kde mám pedály, když je jasný a viditelný, že tahle věc pedály prostě ani mít nemůže? No tengo pedalos - říkám vítězoslavně a čekám co přijde. Ty opravdu nemáš pedály? Oooouuuu Loco (šílený) a chytá se za hlavu. Zjišťuji, že i ostatní auta nenápadně přibržďují a v duchu si říkám: copak jste ještě nikdy neviděli koloběžku?? Pedro stále ještě omámen mou odpovědí, v tranzu vytahuje mobilní telefon, kterým se rozhodl celou tuto situaci navěky zvěčnit, a u toho pokládá další otázku... Jak to funguje? Trochu mi už dochází trpělivost, protože něčím podobným jsem prošel včera, předevčírem a předpředevčírem. Oukej Amigo...dívej. Ukazuju mu jak se odrážím. Znova se chytá za hlavu a křičí...odkud a kam jedeš? Co jsi zač?? Ukazuju mu mapu. Když se dozvídá, že jsem už třetí měsíc na cestě z Mexika, sotva lapá po dechu a říká něco ve smyslu ó můj bože. Pak vytahuje ze své kapsy bankovky, ke kterým přidává plastovou láhev plnou vody, a dává mi je do ruky takovým tím prudkým pohybem, abych je neodmítl. Co? Pro mě? Tentokrát jsem v úžasu a překvapení zase já. Oba se na sebe usmějeme a vlastně máme radost. Pedro rychle zmizí do auta a hlasitým troubením se loučí. Hm, tak to bychom zase měli. Vítej v Kolumbii, Marku. Na cestách nejste nikdy sami. A Vánoce jsou přeci každý den! Takže... hezké Vánoce.
==========================================
Je půlnoc, měsíc leží na břiše a Orion na obloze osvětluje okolní svět, který se vydal do spánku. Je slyšet ten neskutečný šum pralesa a různých zvířecích křiků do tmy. Stále dokola mi v hlavě hraje ta píseň, co zpíval šaman. Z jeho starých úst se linula jemná melodie, kterou doprovázel chřestěním vějíře z uschlých listů palmy. Zničehonic to přišlo. Celý jsem se začal třást. Ano, má duše, mé tělo, všechny mé buňky a svaly přicházely do kontaktu s něčím, od čeho jsme se po narození na téhle zemi tak brzo odpoutali. Aspoň tak jsem to vnímal já. Zvuk cikád a zpěv šamana mi splynul v jedno. Pomalu jsem se nadechoval a tep mého srdce stále zrychloval. Šaman ještě více zesílil na zpěvu a chvílemi to vypadalo, jako když jsem na horské dráze a každou chvilkou se katapultuji do středu vesmíru. Pocítil jsem, jak mne začínala obklopovat všudypřítomná energie, která začala skenovat každičkou buňku v mém těle. V tom jsem spatřil neznámé bytosti v prostoru, jež jsem nebyl zatím schopný identifikovat. Přestal jsem kontrolovat čas, přestal jsem mít výčitky, přestal jsem se obviňovat, přestal jsem kohokoliv soudit. A když už se měsíc vydal vstříc šedým mrakům, které zahalily jinak průzračnou oblohu plnou třpytících se hvězd, netušil jsem co bude následovat v mém nitru, ve kterém se zčistajasna odehrával boj. Slyším hlasy, co mi našeptávají, všechno co vidíš, jsi i ty, všechno co vidíš, jsi i ty, všechno co vidíš...! Skrze mne projel mrazivý pocit a údiv nad tím, že tu z prostoru na mne někdo mluví. Zprvu jsem se ani tak nesoustředil na ta slova, jako na to, odkud to jde. Kdo to je? Co to je? Šaman přestal zpívat svého ikara, a přesto slyším hudbu, jako ze vzdálených sfér. Přede mnou vlnky jak z přístroje ekg...poslouchej...poslouchej...poslouchej....něco ti ukážem....
Kdo jsem?
Jsem blázen, co na koloběžce objevuje svět a učí na ní jezdit třeba Indy, buddhisty, policisty nebo indiány.... Jsem cestovatel fotograf, co nevšedním způsobem zkouší a posouvá svoje hranice.
Méně
Comments