English
Česky
Slovensky
WOW! Druhý den a 5 dobrých duší přispělo! DÍKY! Ale teď k té ukázce. Nejsem žádný Karel Höger nebo Eduard Cupák. Nikdy jsem nikomu nepředčítal, mimo pohádek svým dětem. Ale to je už sakra dávno! Takže čtenou ukázku "Výstřel" najdete v dolních odkazech. A zde je počátek toho textu:
Otto, který v té chvíli byl turistou Egonem Majským, měl pochopitelně zajištěno veškeré krytí. Po likvidaci ho hned odvezou na letiště. Zemi opustí do 90 minut po posledním výstřelu a na vše, co se zde stalo, zapomene. O zbraň, případné svědky či nepředvídatelné okolnosti se postarají chlapci z jeho komanda.
Hlas řidiče jej najednou probral s ospalé letargie.
„Уже идет! Быстро, мы едем!“ chlápek za volantem v klidu nastartoval.
Tak už jde, jdeme na to – opakoval si pro sebe Otto alias Egon. Z klína sebral hnědou kšiltovku, čepici, které tady říkají nostalgicky leninka a pečlivě si ji nasadil na hlavu. Z otevřené přihrádky před sebou vyndal starší pistoli Makarov. Byla zajištěná, nabitá, vyzkoušená. Mírně se natočil bokem a schoval ji do hluboké přední pravé kapsy své kožené bundy. Vyhrnul si kožešinový límec. Auto pomalu vyjelo z vedlejší ulice a zamířilo na most.
Pootočil hlavu, vpravo za oknem bílého Tusconu zářilo panorama rozsvíceného města, ale Otto se teď nemohl rozptylovat jeho historickými skvosty.
Auto vjelo na most, minulo nějaké noční chodce a po dvou stech metrech zabrzdilo. V rychlosti se podíval na hodinky. Otto rychle vystoupil a téměř nehlučně přibouchl dveře. Bílé Hyundai pokračovalo dál. Muž v naražené kšiltovce a s vysoko vyhrnutým límcem se obrátil a pomalým krokem se vydal po mostě zpět. Vpadal v té chvíli jako turista, co si něco zapomněl v hotelu.
Nepospíchal. Periferním viděním zahlédl na protějším chodníku diskutující trojici mužů, která brzy zmizela za jeho zády. Šel mírně shrben, ruce zabořeny v širokých kapsách. I když to nemohl vidět, podle domluvy se na konci mostu bílý Tuscon obrátil a pomalu se vracel zpět...
Fakt si to nechcete radši pustit?