Národ dostal všechny informace a rozhodl. Skutečný odpor k letem minulým neexistuje a lidi obdivují oligarchizaci.
Miloš Zeman jako představitel jedné éry české politiky na jedné, Jiří Drahoš jako apolitický kandidát a představitel možné změny na straně druhé. Vítězství Zemana v českých prezidentských volbách 2018 je skutečným zrcadlem českého národa. Ten sice politiku, klientelismus, či oligarchii tvrdě kritizuje, ale ve skutečnosti nositele těchto jevů objevuje.
O tom, že protikorupční tažení, výměna starých politických struktur, či boj s klientelismem v politice patří pouze do rétorických cvičení svědčí samotný vítěz. Ten ztělesňuje vše, co lidé údajně zavrhují. Přesto se volba Miloše Zemana stala známkou „češství“.
Miloš Zeman byl premiérem v dobách, které se spojovaly s propojením vrcholní politiky a mafie. Právě jeho vláda měla peripetie s gangem Františka Mrázka a Zemanův ministr Ivo Svoboda musel pro podvody ještě během mandátu do vazby.
Zeman stál v čele vlády, která rozběhla privatizaci OKD, či Mostecké uhelné. Obě případy jsou dnes často skloňovaným příkladem nekalého rozkrádání státního majetku vybranými oligarchy. Politické body na této kritice sbírá i samotný prezident, který tak dokonale využívá krátké paměti národa.
Dalším častým znakem současného mínění národa je kritika průniku byznysového lobbingu do politiky. Klientelismus leží v žaludku voličům stran, které o sebe říkají, že přicházejí s politickou revolucí. Očistu politiky podle vlastního tvrzení reprezentují strany SPD a ANO. Ty samé strany přitom dohodily voliče Miloši Zemanovi.
Muži, kterému na Hradě dělají společnost postavy jako Martin Nejedlý. Podnikatel a lobbista s kontroverzními aktivitami, které navíc zatlouká a čelí nejednomu trestněprávnímu podezření. Další rádce Vratislav Mynář působí hodně podobně a stojí třeba za zárukou Česka za investiční projekt smyšlené energetické firmy Liglass Trading v Kyrgyzstánu, za který si Česko slízlo mezinárodní ostudu.
Totálním evropským unikátem je pak poradce prezidenta Je Tieň Ming. Představitel čínské investiční skupiny CEFC je rádcem s neznámými pravomocemi a aktivitami. Pro Česko marginální ekonomický partner, kterého se kvůli drancujícímu stylu byznysu obávají všude na světě má tak svého tajuplného zástupce přímo u hlavy státu.
Samostatným tématem je pak Zemanovo spojení s Andrejem Babišem. Politické partnerství a falešné přátelství k sobě přechovávají navzdory faktu, že za Zemanovy vlády Babiš způsoby připomínajícími podvod zkoušel obelstít stát i konkurenci v případě privatizace Unipetrolu. Kromě mezinárodních skandálů a policejních vyšetřování to přineslo také otřes důvěryhodnosti Zemanovy vlády, kterou se prezident rád chlubí.
řesto dnes slibuje, že bude Babiš premiérem, ať bude dělat co chce, jak chce a s kým chce. Začíná se dokonce mluvit o tom, že Zeman poskytne jednomu z nejmocnějších lidí v zemi trestněprávní pojistku, která oligarchovi dovolí v klidu balancovat na hraně zákonů i nadále.
Už smutně samozřejmou politikou, kterou se prezident podepisuje je také vulgarita a arogance. Na faktech nezáleží, názory možno měnit i v intervalu několika dní a za politické body možno přepustit třeba nájemného vraha celoživotního kriminálníka. Fake news a nekalé hybridní kampaně byly realitou. Nejde však o novinku a kampaně budou nepochybně zamořovat marketingové kanály i v budoucnosti. Nuže takové je Česko i v roce 2018. Ať si pražská kavárna říká co chce, pořád je ve státě v menšině. A většina privatizaci mocí s chutí zatleská.
Tomáš Lemešani
English
Česky
Slovensky