„Další knihu už psát nebudu, jedině kdyby…“
Citujeme z Libereckého deníku ze dne 26. 10. 2013:
Další knihy se autor psát nechystá. Výjimku by snad udělal, jen kdyby nějaký nakladatel chtěl vydat jeho příhody z mládí spojené s chytáním ptáků a ptačími pranostikami. „Je to takový nesplněný sen. Myslím si ale, že doba se za půlstoletí změnila natolik, že už by to asi nikoho nezajímalo," řekl Nevrlý. Sám pro sebe si příběhy psát nechce. „Nikdy jsem nepsal do šuplíku, vždy někdo něco chtěl, a tak jsem to napsal," dodal.
Právě jeho zájem o ptáky byl na počátku jeho budoucí kariéry zoologa. „Od 15 let jsem byl členem ornitologické společnosti, jezdil jsem za ptáky po celé republice. Tím jsem se dostal k přírodě a díky tomu jsem pak šel na přírodovědnou fakultu studovat zoologii," zavzpomínal.
Zdroj:http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/dalsi-knihu-uz-psat-nebudu-jedine-kdyby-20131026.html
A vida! O čtyři roky později nějaký nakladatel chtěl! Česká společnost ornitologická díky podpoře vás, přispěvatelů, vzpomínky svého dlouholetého člena skutečně vydá. A stihneme to navíc skoro přesně k 84. narozeninám autora, které oslaví 29. října. Děkujeme vám, že společně můžeme autorovi splnit jeden z jeho snů!
Díky vaší podpoře se nám na cestě za knížkou podařilo zdolat všechny milníky. Už 4. 10. jsme pomyslně dosáhli vrcholu Parîngul Mare a hned o den později i vůbec nejvyššího vrcholu rumunských Karpat, Moldoveanu. Publikace, kterou v listopadu vydáme, tak bude sbírkou tří autorových textů o ptácích se 128 stranami.
Náčelníkovi, jak je Miloslav Nevrlý znám mezi skauty, se nejprve nezamlouvala myšlenka doplnit dosud neuveřejněné texty o starší, již několikrát publikovaný Rok s ptačími křídly. My jsme si ale říkali, že by byla škoda připravit současné čtenáře o půvabné popisy jednotlivých měsíců v ptačím světě. „Křídla“, jak textu pracovně říkáme, vycházela v letech 1976–1977 v časopise Pionýrská stezka a v letech 2005–2014 ji ve sbírce Větrné toulání vydalo Tiskové a distribuční centrum Junáka. Naše knížka je ale určena širšímu okruhu čtenářů se zájmem o ornitologii a přírodu, kteří tato vyprávění dosud možná neznají. A tak doufáme, že vám, až knížku otevřete, bude připadat naše rozhodnutí správné. Abychom vám trochu zpříjemnili čekání na knihu, přinášíme ukázku z tohoto do knížky přece jen přidaného textu.
Ptačí říjen
Říjen byl pro mne králem měsíců. Žlutým měsícem, v němž táhli od severu k jihu, ze zimy do tepla zpěvní ptáci. Choulostivé druhy odlétaly sice už v září, žluvy dokonce v srpnu, ale většina pěvců opouštěla domovy teprve v říjnu. Chodíval jsem tehdy nejraději časně zrána na hřebeny holých kopců. Ta místa znávali již staří čihaři a ptáčníci. Tažní ptáci je znají dodnes. Tisíciletí táhnou stejnými cestami, horskými sedly, úvaly. I v okolí tvého bydliště musí být takové místo, stačí se jen pozorně dívat. Usedneš-li tam zrána, poznáš brzy, že drobní pěvci netáhnou k jihu v ohromných hejnech, která by zastiňovala oblohu. Nebudeš-li spěchat (a nic není ptáčnictví tak vzdálené jako spěch!), uvidíš brzy, jak se nizoučko nad hřebenem přehupuje jedno hejnko ptáků za druhým. Vždy tak kolem deseti ptáků. Letí nízko, šetří síly na dalekou cestu. Krásný je tah ptáků za chladného rána, tah, který nezná hranice lidských států. Ptáci se za letu neustále svolávají, a tak ti, kteří znají ptačí hlasy, hned slyší, kdo jim to nad hlavou spěchá ze severu. Hejnko stehlíků, čížků, hýlů, dlasků, pěnkav, strnadů, konopek a mnoha dalších, většinou semenožravých ptáků. Hmyzožraví čili měkkozobí pěvci táhnou raději křovinami v říčních údolích. Samotářsky, jako skřítci, se proplétají bezovými houštinami pěnice, lejsci, budníčci, drozdi, červenky. Často táhnou i za nocí. V takových houštinách rozvěšovali svoje sítě ptáčníci. To bylo v dobách, kdy se ptáci chytali buď na jídlo, nebo později na chov a prodávali se na trzích. Dnes se tak chytají už jen na kroužkování. Vzpomínám, že jsem kdysi v houštině na břehu Vltavy chytil 10. října během chvíle tři sametové černohlávky. Měl jsem bláznivou radost! V říjnu – králi měsíců – najdeš ptáky všude.
Atmosféru čtyř ročních období vystihují akvarely Martina Kupky, vytvořené pro tuto knihu. Hejnko stehlíků ilustruje říjen a podzimní náladu.