Jak to začalo
Začalo to nenápadně. Protože máme už i minipřípravku z ročníků 2009, 2010 a 2011, hledali jsme pro ně přáteláky a turnaje. Až jsme si řekli, že uspořádáme vlastní turnaj. A řekli jsme si, že by to mohlo mít i nějaký společenský přesah. Tak jsme napsali paní ředitelce Zdravotního klauna, Aleně Seoud, že bychom měli takovýhle nápad. A ona byla nadšená.
Co je náš cíl?
V projektu, respektive obecně při výchově dětí nám jde o to, aby si už odmala ti junioři uvědomovali, že boj se neodehrává jen na hřišti. A aby pomoc druhým brali jako samozřejmou součást nejen sportovního života. Podtitul našeho projektu proto je Chceme pro vás vítězství!
Detaily
Jde o první ročník. Účastní se ho osm mužstev. Chceme prvním ročníkem založit do budoucna tradici turnajů i v jiných městech, všude tam, kde působí o.p.s. Zdravotní klaun (Brno, Ostrava, některá krajská města). Peníze potřebujeme na organizaci turnaje, kdy musíme platit rozhodčí, pořadatele, ozvučení areálu, sadu dresů pro děti a jejich potisk logem Zdravotního klauna, poháry a medaile. Předpokládáme, že pro další ročníky už seženeme sponzory, když uvidí, že jde o smysluplnou akci.
... a ještě něco navíc
Na závěr turnaje se… Více
Jak to začalo
Začalo to nenápadně. Protože máme už i minipřípravku z ročníků 2009, 2010 a 2011, hledali jsme pro ně přáteláky a turnaje. Až jsme si řekli, že uspořádáme vlastní turnaj. A řekli jsme si, že by to mohlo mít i nějaký společenský přesah. Tak jsme napsali paní ředitelce Zdravotního klauna, Aleně Seoud, že bychom měli takovýhle nápad. A ona byla nadšená.
Co je náš cíl?
V projektu, respektive obecně při výchově dětí nám jde o to, aby si už odmala ti junioři uvědomovali, že boj se neodehrává jen na hřišti. A aby pomoc druhým brali jako samozřejmou součást nejen sportovního života. Podtitul našeho projektu proto je Chceme pro vás vítězství!
Detaily
Jde o první ročník. Účastní se ho osm mužstev. Chceme prvním ročníkem založit do budoucna tradici turnajů i v jiných městech, všude tam, kde působí o.p.s. Zdravotní klaun (Brno, Ostrava, některá krajská města). Peníze potřebujeme na organizaci turnaje, kdy musíme platit rozhodčí, pořadatele, ozvučení areálu, sadu dresů pro děti a jejich potisk logem Zdravotního klauna, poháry a medaile. Předpokládáme, že pro další ročníky už seženeme sponzory, když uvidí, že jde o smysluplnou akci.
... a ještě něco navíc
Na závěr turnaje se odehraje utkání Výběru mediálních a uměleckých osobností s Výběrem trenérů. Mimochodem, rozhodlo se, že se budou ty mediální hvězdy jako tým jmenovat Mediální klauni. Ve smyslu, co je to za klauni? Informovaní vědí, oč jde. Účast zatím přislíbili Jindřich Šídlo, Bohumil Pečinka, Dalibor Balšínek nebo David Havlík. Ještě zkoušíme Laviho, ale u toho záleží na tom, jestli nebude mít Beďara, haha!
Kdo jsme?
Trenéři mládeže, kteří se dobrovolnicky věnují dětem z přípravek, ročníky 2006 – 2011, v klubu Loko Vltavín. To je zažitý název, nicméně oficiálně jsme TJ Lokomotiva Praha z.s., to jen aby nevznikla mýlka. V projektu, respektive při výchově dětí nám jde o to, aby si už odmala pinďouři nesli v sobě určité principy fair play a solidarity v týmu.
Sice si nelibuju v osobní popularitě a vždycky bojuju hlavně za tým, ale na popud moderátorky Hithitu se tady mám jako autor projektu představit. Jmenuji se Petr Vrabec, jsem šéfredaktorem Ekonomického magazínu, v médiích se pohybuji od roku 1992. Pracoval jsem třeba jako zpravodaj TV Nova, když začínala v roce 1994, nebo jako reportér v publicistice České televize, kde jsme po konci Nadorazu rozjeli pořad Fakta ČT. Pak jsem se jako scénarista a režisér podílel na televizní dokumentární sérii Česká mise o našich vojácích v zahrančních misích. Později jsem psal třeba pro Týden nebo Reflex, jako komentátor jsem působil ve Forum24.
Mám dva syny, Petra (10) a Vratislava (9), se kterými jsem začal chodit právě na Lokomotivu. To bylo takové "ekumenické" rozhodnutí, protože jeden je Slávista a druhý Sparťan. Později jsem začal i trénovat. Fotbal jsem hrál odmala, kvůli vážné nemoci krve a vinou toho komplikacím při zraněních jsem musel fotbalu v dorostu nechat.
Možná i proto jsem častým přispěvatelem a podporovatelem nejrůznějších charitativních projektů, při své práci reportéra jsem se hodně věnoval tématům nemocných lidí, povětšinou spíše dětí. Projekt jsem koncipoval proto právě tak, aby si ti naši malí pinďouři uvědomili, že pokud člověk může, tak má vlastně povinnost druhým pomáhat.
Proč to děláme?
Protože to považujeme za důležité.
Méně
Comments