Do konce kampaně zbývají tři dny. Naši králíci a hroznýši už přesvědčili 363 přispěvatelů, že Kronika jejich vzájemných vztahů rozhodně stojí za přečtení. A protože na přečtení celého tohoto historického díla si budeme muset ještě chvilku počkat, zveřejňujeme nyní další kraťoučkou ukázku. Tentokrát jde o Karfiol a jeho dějinný význam pro králičí království.
Ten samý den, když slunce viselo nad džunglí ve výšce koruny dobře rostlého baobabu, nebo koruny méně dobře narostlého modřínu, bylo svoláno ke vchodu do Královského Paláce na Královský Trávník shromáždění králíků. Sám Král seděl na vyvýšeném místě, po boku své Královny. Nad nimi vlála vlajka králíků s vyobrazením Karfiolu. Místo látky jako prapor posloužil velký list banánu a Karfiol na něm tvořila sestava těch nejkrásnějších tropických květů přilepených k vlajce smůlou z borovice.
Pravda, nikdo z králíků Karfiol nikdy neviděl, ale v jejich společenství odedávna kolovaly zkazky (které bylo samozřejmě potřeba čas od času přiživit) o tom, že místní domorodci, kteří pracují společně s králíky v utajení na přísně střežených plantážích na úkolu vypěstovat Karfiol, dosáhli významných úspěchů. A jakmile tyto pokusy, jejichž závěry jsou již na dosah, umožní vysázet Karfiol na běžné zahrady, život králíků se změní v nepřetržitou oslavu plodnosti a hojnosti.
Magický název Karfiol tyto naděje jen posiloval. Čas od času se uspořádání tropických květů, z nichž byla palice na vlajce sestavena, nepatrně pozměnilo. Králíci v tom spatřovali důkaz tajemného, ale nepřetržitého směřování dějin k budoucímu blahobytu jejich rodu. Pokaždé, když spatřili, že se uspořádání květů pozměnilo, vědoucně na sebe pokyvovali a v duchu dělali dalekosáhlé optimistické závěry. Hovořit o něčem takovém nahlas by samozřejmě bylo považováno za nevychované a neskromné. Oficiálně se totiž mělo za to, že tyto vnější projevy vnitřních historických předělů se na vlajce objevují jen náhodou, kvůli nějakému opominutí ze strany Královských úřadů.
V očekávání šťastné budoucnosti tak králíci žili obyčejné životy, pásli se v přilehlé džungli a na pampě a v zahradách domorodců občas kradli hrách, fazole a obyčejné zelí, jehož vysoká chuťová kvalita dále zúrodňovala sen o Karfiolu. Kořist ze zahrad pak dodávali ke Královskému dvoru.
„Tak jaké je dnes zelí?“ vyptával se občas Král, když králíci z provozu odváděli zahradní daň ve formě hlávek zelí, které kutáleli do Královské spižírny.
„Dobré,“ neměnně odpovídali králíci a olizovali se.
„Tak, tak,“ pochvaloval si Král, „ale až budeme mít Karfiol, tak už o tyhle bezkvěté košťály ani okem nezavadíte.“
„Pane náš,“ vzdychali králíci, když to slyšeli, „opravdu se toho dožijeme?“
„Buďte bez obav,“ těšil je Král, „sledujeme, jak pokračuje výzkum, a plně ho podporujeme.“
Veliký sen o Karfiolu pomáhal Králi udržovat národ v poddajné pokoře.
Pokud se v životě králíků objevilo něco, co bylo pro Krále nepříjemné, a pokud tento neblahý vývoj Král nedokázal zastavit obvyklými metodami, utíkal se k poslednímu oblíbenému prostředku a tím byl samozřejmě Karfiol.
„Tak, tak,“ říkával v takových chvílích králíkům, u kterých spatřoval náznaky nevhodného vývoje, „vaše snaha je správná, ale doba není vhodná, protože právě teď, když závěry výzkumů ukazují, že vypěstování Karfiolu je na dohled…“
V případě, že některý z králíků přesto pokračoval v nevhodném úsilí, stávalo se, že neočekávaně zmizel, a králíci pak došli k závěru, že dotyčný už dále pracuje v utajení a byl vyslán na střeženou plantáž. Bylo to naprosto přirozené, protože na svém přesvědčení trvaly jen ty nejlepší mozky, a tak bylo jen správné, aby tyto nejlepší mozky pracovaly na vývoji Karfiolu. A pokud se rodina zmizelého králíka začala zajímat, co se stalo s jejich příbuzným, bylo jim naznačeno, že daný příbuzný je teď „daleko v kraji, kde kvete Karfiol“.
A pokud se rodina zmizelého vyptávala dál, zmizela také. A králíci si pak říkali:
„Vida, musí to být významný vědec, když mu dovolili odvézt i rodinu…“
„Někdo si to prostě umí zařídit,“ vzdychaly králice.
Jiná podezření se v hlavách králíků z provozu nelíhla, protože podle vegetariánských zákonů králičího království bylo možné králíky určené k potrestání trestat zavěšením za uši, ale v žádném případě zákony neumožňovaly králíky zabít.
Anikdyjinak!