Jak to začalo
Mácha mě pobláznil. Nebo jsem se pobláznil sám. Putoval jsem v jeho stopách do Benátek, on šel pěšky, já jel na kole, stejně tak jsem podnikl Krkonošskou pouť, pátral v Litoměřicích, místa Máje jsem objevoval i přímo v dějišti Máje kolem Máchova jezera. A krom toho jsem posedlý focením.
Co je můj cíl?
K.H.Mácha Máj. Možná stokrát omleté a otrávené povinnou školní četbou? Snad škola neotrávila Máj i tobě! Je v něm tolik krásného. Nechal jsem báseň rezonovat a během několika let jsem stvořil na čb film i digitál 30 fotografií jako ilustrace k Máji 21.století. S vaší pomocí chci realizovat výstavu a knihu v limitované edici 150 ks. Výstava bude mít premiéru v Galerii G4 v Chebu v červnu 2016.
Detaily
Mnohé obrazy mi nabídla krajina i v jiných lokacích, než se Máj odehrává. Mácha si vizualizoval místa spatřená, která mu uvízla v paměti z cest. Tak dle literárních odborníků například popis jezera z Máje neodpovídá Velkému rybníku (dnes Máchovo jezero), nýbrž jezeru Santa di Croce, kolem kterého putoval do Benátek, a kolem kterého jsem putoval i já, když jsem putoval v Máchovo stopách. Podobně tak jsem nacházel rezonanci Máje v rozličných krajinách… Více
Jak to začalo
Mácha mě pobláznil. Nebo jsem se pobláznil sám. Putoval jsem v jeho stopách do Benátek, on šel pěšky, já jel na kole, stejně tak jsem podnikl Krkonošskou pouť, pátral v Litoměřicích, místa Máje jsem objevoval i přímo v dějišti Máje kolem Máchova jezera. A krom toho jsem posedlý focením.
Co je můj cíl?
K.H.Mácha Máj. Možná stokrát omleté a otrávené povinnou školní četbou? Snad škola neotrávila Máj i tobě! Je v něm tolik krásného. Nechal jsem báseň rezonovat a během několika let jsem stvořil na čb film i digitál 30 fotografií jako ilustrace k Máji 21.století. S vaší pomocí chci realizovat výstavu a knihu v limitované edici 150 ks. Výstava bude mít premiéru v Galerii G4 v Chebu v červnu 2016.
Detaily
Mnohé obrazy mi nabídla krajina i v jiných lokacích, než se Máj odehrává. Mácha si vizualizoval místa spatřená, která mu uvízla v paměti z cest. Tak dle literárních odborníků například popis jezera z Máje neodpovídá Velkému rybníku (dnes Máchovo jezero), nýbrž jezeru Santa di Croce, kolem kterého putoval do Benátek, a kolem kterého jsem putoval i já, když jsem putoval v Máchovo stopách. Podobně tak jsem nacházel rezonanci Máje v rozličných krajinách i v intimním životě. Nejde o žádnou rekonstrukci konkrétních míst, ale o obrazy básně v nitru. Ačkoliv nás od Máje dělí skoro dvě století, působí toto dílo stále svěže, moderně. Dovolil jsem si tedy ilustrace Máje přenést do 21. století, abych nechal Máj mluvit moderním obrazovým jazykem. My už třeba, na rozdíl od 19.století, víme, že cesta na onen svět není temná, my dnes procházíme světelným tunelem. A můžeme polemizovat, jestli po smrti přichází temné nic. Některými obrazy si troufám děj i posunout a dát mu další významy. Ostatně v každém z nás může báseň vyznít jinak. Například když Vilém vzkazuje oblakům, aby na své pouti pozdravovaly zemi, loučí se s životem i s láskou, oblak se proměňuje v odvážného anděla. Je to dívka s černými křídly a podvazky. Uf. A zatímco Vilém rozjímá ve vězení o zítřejší popravě, Jarmila se ho nemůže dočkat na skále u jezera. Čeká na toho, koho miluje. Je celá rozechvělá a roztoužená. Ještě netuší, co se Vilémovi přihodilo. Po vodě k Jarmile přijíždí člun, v kterém tuší Viléma, aby oba splynuli v lásce. Je celá rozpálená smyslnou touhou. Je pozdní večer – první máj – večerní máj – je lásky čas; hrdliččin zve ku lásce hlas: „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“
... a ještě něco navíc
Abych nafotil, co jsem si předsevzal, podnikl jsem přesně podle Máchova "Deníku do Itálie" cestu do Benátek, zrekonstruoval a absolvoval tam i zpět jeho Krkonošskou pouť, procházel jsem Máchovo krajem kolem Bezdězu, Ralska, Bernštejna a hledal místa spjatá s Májem. Řada míst se proměnila, zanikla, nebo jejich výpovědní hodnota je nulová. V některých místech přece jsem našel odraz toho, o čem se v Máji mluví. Fotil jsem také intimní vjemy, konec konců na Jarmile muselo být něco přitažlivě magického, co Viléma přivedlo na popraviště.
Kdo jsem?
Fotil jsem roky trochu bezcílně. I toho Máchu jsem tak nějak potajmu ukládal na fotopapír i do hlavy, že jednou....možná jsem si tolik nevěřil, pochyboval jsem. Důvěru mi nakonec dodalo dvojí vítězství v Czech Press Photo 2016. Mnozí z vás mě znají jako hudebníka Už jsme doma, ačkoliv už hraju málo, nebo jste viděli film, který jsem produkoval - Takovej barevnej vocas letící komety o Filipu Topolovi. Působím jako hudební manager. Fotce se věnuji od dětství. Není nic krásnějšího, než přepnout vyhýbku na pomalejší myšlení, zatajt dech, stisknout spoušť, a.......Jeden fotograf mi kdysi řekl, nemůžeš fotit rozumem. Musíš fotit podprahově, rozum ti to nachystá, ale zmáčknutí spouště musí řídit podvědomí, intuitivně vytušit, kdy stisknout spoušť a jak mít pochystanou scénu. Celý text o tom, jak sem začal fotit si můžete přečíst v seznamu linků.
Proč to dělám?
Jestli vás osloví moje vnímání světa a moje vize Máje, snad vás potěší Máj jako kniha s mými fotoilustracemi. S vaší pomocí budu moci knihu v limitované edici vytisknout a poslat vám ji. Někoho naopak potěší fotoobraz. Snažil jsem se fotit klasickou cestou na černobílý kinofilm, ale bez digitálu jsem se neobešel.
Méně
Comments