Dlouho jsem se Vám neozval, protože panička vůbec nestíhá. V Rakousku jsem se hodně nudil, protože panička od rána do večera poslouchala přednášky. Nechápu proč? Za humny super kopečky, vedle fakulty řeka k plavání a panička sedí jako pecka v učebně a poslouchá něco v angličtině... Navíc se opět potvrdila naše dřívější zkušenost s akceptací asistenčních psů v Rakousku. Je nulová. Panička měla v hotelu zaplacenou snídani, jenže obsluha nás odmítla na snídani pustit. Přitom to byl hotel, který akceptuje zvířata. Paničku stálo dost sil, než to uhádala aspoň na snídani v koutě, mimo prostor, kde snídali ostatní hosté. Mimochodem, všichni to byli její kolegové z konference a velmi se divili, proč se jich straníme. Navíc musela panička zaplatit 40 EUR za extra úklid, který ale neproběhl. Na to, že ji stálo ubytování 150 Eur včetně snídaně, je to docela dost. Komplikace nás čekali i při pokusu navštívit místní supermarket a zakoupit si něco na zub na zpáteční cestu. Ihned na nás volali ochranku. A ve vlaku nás samozřejmě nepustili do jídelního vozu, protože jsem pes a navíc jsem neměl ani místo, které rakouské dráhy inzerují na svých stránkách pro handicapované osoby, které doprovází vycvičený pes. Počítá se jen s vodícím psem. Nakonec panička zakoupila místenku i pro mě, protože ležet 7 hodin v uličce, kde na vás každou chvíli někdo ječí a šlape po vás, to je opravdu k nevydržení i pro Chucka Norise. Po návratu z Rakouska jsem hned jel do Prahy a potom do Olomouce, protože tam panička vyhrála nějakou soutěž. Za týden jsem s paničkou najezdil 2700 km. Oba proto odpočíváme. Mějte krásnou neděli.