A nebudou mít děti nedostatek soukromí?
Když budou potřebovat, budou mít soukromí vždycky. Ať už pobytem v jiné místnosti, odcloněním ulice závěsem, nebo usebráním se do nějakého krytého pracovního koutku.
A naučí se vůbec něco, když si budou hrát?
Ano, naučí. Hra je nejčastější aktivitou dítěte tohoto věku. Udržuje vnitřní motivaci, která umožňuje efektivnější učení. Moderní poznatky z neurovědy říkají, že je potřeba učit se s pozitivními emocemi a bez stresu. Ten totiž umí "vypnout" až 70% mozku, zejména tu, kterou používáme k učení.
Jak bude vypadat den za výlohou?
Scházíme se mezi osmou a devátou. Někdo si po příchodu pracuje na svém, jiný se po ránu spíše rozkoukává nebo si hraje s kamarádem. V devět se potkáváme v komunitním kruhu - v pondělí i s rodiči, kávou a koláčky, jiný den třeba se zajímavou osobností, někdy jen sami. V prvním bloku pracujeme všichni společně na jednom tématu, který nás zajímá. Po relaxační přestávce se svačinou pak pracuje každý na svém, tak jak si naplánoval. Podle toho ji pak také reflektuje. Po obědě a odpočinku mohou děti navštěvovat kroužky, nebo být venku. Domácí úkoly až výjimky nemáme - učíme se ve škole.
Jak se díváte na biflování?
Pro kvalitu mozkových spojů není biflování podstatné. Mozek potřebuje pro svůj rozvoj hledání a vytváření souvislostí (tzv. pavučin, neboli engramů). Ovšem abychom mohli vytvářet pavučiny, musíme nejprve mít co spojovat. Učení se zpaměti podle nás také důležité.
Jak budete propagovat moderní vzdělávání?
Motivací zcela otevřené třídy, kde věci už na první pohled fungují jinak:
- Vedle hard skills (znalostí) mají své místo i soft skills (spolupráce a práce v týmu, komunikace, sebepoznávání a sebereflexe, flexibilita, strategické myšlení, prezentační schopnosti, zvládání konfliktů a emocí...).
- Děti za pomoci učitele přejímají zodpovědnost za své učení tím, že si samy plánují učivo (mohou si volit co, kdy, jak a s kým se naučí).
- Nepoužívá sumativního hodnocení (známky), ale formativního (formuje výkon a přemýšlení o něm tím, že hodnotí kvalitu vzdělávací cesty žáka, tedy jak se žák dostal z výchozího bodu A do bodu B - formou portfolia, map učebního pokroku, sebehodnocením).
- Využívá metod kritického myšlení, Daltonského plánu a Jenské školy, projektového a tématického učení; tvořivého, činnostního a problémového učení; prvky metod M. Montessori. Metody výuky jsou také např. v souladu s novými poznatky z oblasti neurovědy a respektují Rámcový vzdělávací program.