English
Česky
Slovensky
Krásný den! Dnes den především děkovací! Podařilo se vybrat 100 plus 1 % a kniha mých FB fejetonů Krásný den! tedy vyjde s vyrábí se!!! :-)
Věřím, že vás nezklame a zvu vás na její křest, který se bude konat během koncertu Lili Marlene 9.12. v Malostranské Besedě v Praze – tam bude úplně čerstvá, ještě teplá :-) , knížka k vyzvednutí pro ty, kteří ji podpořili.
Psaní, to je taková divná věc, že jo? V roce 2007 (to je zase už let!) jsem se pokoušel nějak si pro sebe definovat co psaní vlastně je. Tady kousek z té úvahy předkládám ke kávě.
„K čemu je psaní? Ke čtení, říkáte? Ne, tak jsem to nemyslel! K čemu je psaní píšícímu? Kde se bere to podivné nutkání vypustit hmyz písmen z ohmatané krabičky imaginace na bílou plochu papíru, monitoru, do prázdna... Možná je to právě zaplňování prázdna oč běží? Taková zvláštní verze agorafobie. Prázdnota bílé plochy trochu bolí, ale prázdno a bílo je zároveň dokonalé, jako když napadne první sníh a ještě v něm nejsou stopy. To znají dobře i malíři, kteří dychtivě civí do bílého plátna. Nedívají se ale na plátno, hledí do něj, pod něj, zírají mu pod sukně. Civí do imaginárního prostoru za plátnem, stejně jako Alenka do svého za zrcadlem. A pak se někdo odhodlá a dotkne se plátna štětcem, jiný zmáčkne drobný čtvereček s mrňavým znakem na klávesnici a další přiloží k papíru špičku propisovačky, či pera naplněného inkoustem. A rvačka s prázdnotou začíná…“
Tak ať nemáme kolem sebe prázdno a ať ho nemáme ani v sobě, ať nemáme v knihovně knížky s prázdnými listy! (To je docela strašidelná představa – to ještě někam vrazím! :-) )