English
Česky
Slovensky
Kdo by se chtěl podívat, jaké to bylo ve studiu, mrkněte na fotogalerii zde.
A kdo by chtěl zase vědět, jak to bylo doopravdy, tak tady je pravdivé svědectví:
Nahrány základy ke všem písním. | Vymyšlen pracovní název alba, bohužel nepublikovatelný. | Ani jednou jsme se s Ivem za ty tři dny nepohádali, takže zázraky se dějí. | Ivo dával celou dobu naprosto jasné pokyny muzikantům, např. po kytaristovi chtěl, aby zahrál „takový ten stoupavý sestup“, saxofonistovi poradil „zahrej to tak nějak... já nevím, to se špatně popisuje“ a bubeníka požádal „hraj to asi tak, jako když padá nádobí.“ | Ivo sám dopil láhev whisky, fakt. | Bubeník donucen hrát na kde co: na skleničky, hrníčky, lahvičky, notebook, na šálu, dokonce i na buben. | Dotaz: "Tato píseň je o smrti?" odpověď: "Ano, ale je o té optimistické části smrti, kdy tě přestává spousta věcí štvát." | Ivo několikrát nasadil píseň o půl tónu níž a tvářil se strašně ukřivděně, když ostatní tvrdili, že chyba je na jeho straně. "Takhle jsme to přece hráli vždycky," říkal. Nakonec ale večer zjistil, že byl na začátku dne tak vystresovaný, že si o toho půl tónu níž naladil celou kytaru. | Dotaz: „Jak to chceš hrát?“ odpověď: „A jak byste, kluci, hráli jazzový valčík?“ odpověď: „To nechceš slyšet!“ | Absurdní výtka Martinovi za bicími: „Hraješ to moc rytmicky! Víš co, my ti do sluchátek raději nepustíme žádnou hudbu, aby tě to nepletlo!“ ... L*
P.S. Je nám jasné, že druhá půlka kampaně bude boj, díky moc nejen za podporu, ale i za to, jaké nám posíláte vzkazy, že se na desku těšíte... to prostě fakt potěší *