V neděli paničku začal bolet zub. A ne ledajaký zub. Začala ji bolet osmička, zub moudrosti. To bude asi tím, že má tolik škol. Já mám totiž ještě víc škol než ona a zuby mě zlobí každou chvilku. Před dvěma lety si maminka paničky všimla, že nějak špatně koušu a donutila paničku, aby mě vzala na veterinu. Můj pan doktor se mi podíval do tlamy a řekl, že mám na jednom zubu kaz. Jenže můj pan doktor není specialista na zuby, tak nám doporučil vyhlášeného zubaře na veterině v Brně. Panička mě objednala a jeli jsme tam. Brněnský pan doktor si mě získal, protože mě nenutil postavit se na vyšetřovací stůl a vyšetřoval mě v kleče na zemi. Jenže jen co koukl do tlamy, hned začal volat ostatní, donesli si foťák a mumlali něco o odborném článku a velké vzácnosti. Myslel jsem si, že mluví o mně, protože já jsem velká vzácnost, ale mluvili o mých zubech. Neměl jsem kaz, bylo to mnohem horší. Prý něco ze stresu. Tomu jsem věřil, protože stresu já mám s paničkou dost a dost… Nakonec mě pan doktor musel operovat, panička musela rozbít prasátko, aby to zaplatila a musel jsem jezdit za panem doktorem dost dlouho na kontroly. Teď už mám zuby v pořádku, ale musím si dávat pozor, abych nekousal něco moc tvrdého. Myslel jsem si, že panička tedy pojede do Brna za mým panem zubařem, ale jela jinam. Moc jí nepomohli, zub jí bolí dál a není s ní žádná legrace. Asi ji budu muset připomenout, že největší borec přes zuby ordinuje v Brně a hlavně, nebude muset sedět ani v křesle, pan doktor ji vyšetří i ve stoje u dveří. Jen nevím, jestli má panička doma další prasátko na rozbití. Já totiž to svoje určitě rozbíjet nebudu.