Moji milí, tak co, už jste nedočkaví a čekáte na to překvapení? Tady je – mám dnes narozeniny. Přesně osm let. Panička mi včera upekla dort. Sice takový jednoduchý, protože víte, jak to dopadlo s prostěradlem v sobotu. A na vaření je podobně levá. Tady tento dort ale zvládne i to největší nemehlo. Vezmete korpus, nazdobíte, strčíte do trouby a pečete 8 hodin. Samozřejmě jen na 80 °C, protože jinak by Vám vyhořela nejen trouba, ale asi i bouda. A výsledek máte na fotce. Jen doufám, že paní ředitelku Helppes a všechny ostatní z jejich týmu postihne sněžná slepota a obrázek neuvidí. I když sněžná asi těžko, zima není, ale vzhledem k průběhu letošního léta by je mohla postihnout třeba písečná slepota, protože to u nás místy vypadá už jako na Sahaře… Dort byl mňamózní a pošmákl jsem si na něm s celou zvířecí partou. Paniččin tatínek chtěl taky ochutnat, ale přece nebude jíst psí dort! Odpoledne jsme potom s paničkou byli po návštěvách, a protože je hrozně ukecaná, vrátili jsme se až večer v osm. A panička musela jít s námi na procházku s baterkou. Myslela si, že to ošidí a projde se s námi jen kousek za barák. Jenže to tedy ne. Všichni čtyři jsme vyrazili do lesa a utekli jsme až k Moravě. Panička brblala, ale šla. Jen balonek nám odmítla házet. Ale cestou zpět na nás někdo zaútočil, když jsme vycházeli z lesa. Najednou rána jako hrom a začaly kolem nás hvízdat kulky. Jako správný asistenční pes jsem skočil na paničku a povalil ji do trávy a tím jsem jí zachránil život. Vlastní kožich jsem nastavil. Jen panička byla zase nespokojená a brblala, že je to prý jen ohňostroj. To jí tak budu věřit. I oba nalezenci ji zalehli. Jen mamutí labradorek ne, protože je hluchý, tak šel rovnou do té střelby. Měl ale štěstí a přežil. A my jsme měli také včera s paničkou štěstí, protože přispěli další dárci. Moc děkujeme.